Holubi (na rozdíl od lidí) nedovolí, aby je vedl hlupák. Můžeme se od nich učit!

Rigidní ochránce zvířat by řekl, že to od badatelů z Oxfordu byl ošklivý vtip, ale oni sami věří, že s holuby experimentovali v rámci vědeckého poznání. Oč šlo?

Biblická holubice

Holubi jsou obecně známí jako ptáci, kteří dobře zvládají migrační trasy a naučené cesty. Nejde jen o poštovní holuby používané nejen v rámci mírových soutěží, ale i válečné pošťáky prolétávající palbou, která by je mohla snadno vychýlit z kurzu. Přesto dokázali doletět na místo určení. Není proto divu, že se holubi dostali do bájí a mýtů. Asi nejznámější holubicí byla ta, která Noemovi ukázala bájný Ararat, místo jeho vylodění.

„Potom vypustil holubici, kterou měl s sebou, aby zjistil, zda voda ustoupila z povrchu země. Holubice však nenašla místo, kde by mohla nohama spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť voda ještě pokrývala celý povrch země. Noe tedy vystrčil ruku, chytil ji a vzal ji k sobě do archy. Počkal ještě sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. Večer se k němu holubice vrátila a hle, v zobáku měla čerstvý olivový lístek! Tak Noe poznal, že voda ustoupila ze země. Počkal tedy dalších sedm dní, vypustil holubici znovu a už se k němu nevrátila,“ píše se v nejsvětější knize křesťanů.

Holubí kompas

Základem holubího kompasu je slunce, vnitřní hodiny a geomagnetický pól země. Pokud ptáky zavřete do prostoru, kde simulujete jiný pohyb slunce, můžete je vnitřně přeprogramovat, tedy rozhodit jim její vnitřní hodiny. Etologové z Oxfordu tento „žert“ provedli v hejnu holubů v různých kombinacích.

„Výzkumníci si na své svěřence vymysleli celou řadu nepředložeností. Jednou přenastavili hodinky celému hejnu a pouze jejich vůdci nechali zdravý úsudek. Jindy zase udělali pitomce jen z šéfa. Pak vždy ptákům nasadili baťůžky s GPS a odvezli do sousedství. Na monitoru v kanceláři se pak kochali, jak se jejich svěřenci na cestě zpět motají,“ píše Josef Pazdera, popularizátor vědy na serveru osel.cz.

„I když samonaváděcí holubí hejna mají poměrně stabilní hierarchické rozhodovací struktury, naše výsledky ukazují, že rovněž prokazují flexibilitu, což se ukáže především v situacích, kdy výkon celého hejna utrpí v případě nedostatečné flexibility. V návaznosti na ´špatné´ vůdce by to mohlo vést celé hejno na scestí. Schopnost reorganizovat hierarchii vedení jim v tomto případě umožňuje zůstat ve hře. To by mohlo být zvláště důležité v případě stěhovavých druhů ptáků, kdy ztráta směru během migrace je otázkou života a smrti," říká Dora Biro, spoluautorka výzkumu pracující v Oxford Navigation Group v Department of Zoology. „I když zatím neznáme přesný způsob, kterým jsou ptáci schopni zaznamenat špatné vedení svého vůdce,“ dodala Biro.

Dá se najít podobnost s vedením lidských společností? Bezesporu u nomádských společností, kde vůdčí osobou jsou lidé, kteří mají trasu „nachozenou“, ať už to jsou skandinávští Laponci, či afričtí Tuaregové, či proslulí Sanové, ano. A ve společnostech, které sice nikam nechodí, ale stále „přesouvají“ své priority v rámci svého společenství pomocí voleb. Tam „holubí princip“ není možné aplikovat tak rychle. Přece jen výsledky povolebního vedení se ukážou mnohem později než bloudění holubího vůdce.

Text: Topi Pigula