Jedna z nejmrazivějších fotografií v dějinách ukazuje zavalenou dívku chvíli před smrtí

V listopadu roku 1985 se v kolumbijských horách odehrála nevídaná tragédie. Masivní sopka Nevado del Ruiz, která dodnes představuje hrozbu pro zhruba půl milionu lidí žijících v okolních městech a vesnicích, totiž tehdy prodělala erupci. V jejím důsledku bylo několik vesnic zavaleno lávou a bahnem, hrůzná událost si nakonec podle oficiálních čísel vyžádala přes 22 tisíc obětí; nemluvě o několika dalších tisícovkách nezvěstných a samozřejmě i desetitisících zraněných a těch, kteří v důsledku výbuchu přišli o domov a všechen majetek. Díky jednomu člověku se však tato událost zapsala výrazněji než většina podobných.

Tragédie uvězněné dívky

Symbolem této přírodní katastrofy se stala Omayra Sánchez. Třináctiletá holčička pocházela z jedné ze čtrnácti vesnic, jež sopečná erupce smetla z povrchu Země. Sánchez se nacházela v domě společně se svou rodinou a navzdory pravděpodobnosti dokázala nápor lávy a bahna přežít. Několik hodin se snažila dostat z trosek svého domu, nakonec se jí podařilo vystrčit ven alespoň ruku. Toho si všiml jeden ze záchranářů, kteří trosky vesnice ohledávali. Začal neférový boj s časem.

Zprvu se podařilo odstranit kusy dřeva a stavebního materiálu, takže horní polovina dívčina těla byla volná. Ta spodní se však zasekla v cihlové konstrukci dveří, a aby byla hrůza okamžiku dokonána, dívčinu nohu navíc pevně svírala mrtvola její tety, uvízlá kdesi v troskách. Místo bylo navíc zaplavené blátivou, špinavou vodou a záchranáři nedokázali situaci vyřešit. Jak zachránit dívku, aniž by museli nehumánně amputovat minimálně jednu její nohu?

Dívka nakonec byla v péči záchranářů po hrozivou dobu 60 hodin, tedy necelých tří dnů. Během ní si dokázala zachovat pozitivní náladu, některým dobrovolníkům prý dokonce zpívala. Přítomní lékaři byli bezradní, na jinou než násilnou amputaci nohou neměli vybavení a i v takovém případě by v důsledku ztráty krve pravděpodobně nedokázali dívku zachránit; nakonec se tedy rozhodli, že nejhumánnější bude, když ji nechají zemřít. To se nakonec skutečně stalo a příčinou smrti byla pravděpodobně sněť nebo podchlazení.

Důležitost fotografie

Dívčin příběh se stal symbolem tragédie jednak díky své hororovosti, jednak i díky slavné fotografii Franka Fourniera. Francouzský fotograf zachytil Omayru Sánchez nedlouho před její smrtí a neskutečně silná momentka následně vyhrála i v soutěži World Press Photo za rok 1985. Toto vítězství je samozřejmě vedlejší, podstatné však je, že dívčin příběh získal punc nesmrtelnosti a stal se věčnou připomínkou tehdejších hrůz. A zároveň vzbudil i kontroverzi, zdali je zachycování těchto momentů vůbec etické.

Antes de imponerse el buenismo y la empatía en Twitter los mejores chistes corrían a cargo de Omayra Sánchez. pic.twitter.com/wkctaTvuXy

— Theodopolis (@Nko_V) November 13, 2020

Sám Fournier v roce 2005 vzpomínal: „Když jsem pořizoval tyto snímky, cítil jsem velkou bezmoc tváří v tvář malé dívce, jež odvážně a důstojně čelila smrti. Byla si vědoma blížícího se konce. To jediné, co jsem mohl dělat, bylo podat adekvátní zprávu o odvaze, utrpení a důstojnosti této dívky. Musel jsem ukázat, čím si musela projít.“

Tragédie v provincii Armero se tak stala druhou největší vulkanickou katastrofou 20. století, hned za erupcí Mont Pelée na ostrově Martinik, kde roku 1902 zahynulo 28 tisíc lidí. Navíc se jedná o čtvrtou nejhorší erupci za posledních 500 let. Prosebný pohled mladé dívky do objektivu fotoaparátu se stal symbolem neschopnosti tehdejší vlády a také věčnou připomínkou osobní síly, kterou si lze i v nejtěžších chvílích uchovat.

Zdroj: Medium