Jak dlouho člověk přežije bez spánku aneb Co se vám stane, když budete několik dní stále vzhůru

O důležitosti spánku není třeba pochybovat. Řada detailů kolem jeho fungování je pochopitelně stále obestřena tajemstvím – například jak je možné, že potřeba spánku bývá silnější než třeba nutnost jíst. Spánek každopádně pomáhá „restartovat“ různé systémy našeho těla a jeho dostatek urychluje léčení zranění a zlepšuje imunitu či metabolismus.

Nedostatek spánku je naopak spojen s vyšším rizikem vzniku cukrovky, obezity a kardiovaskulárních nemocí nebo s rozvinutím deprese a podobných psychických obtíží. Delší spánková deprivace může vést ke zrakovým i sluchovým halucinacím, paranoidním myšlenkám či stavům podobným psychotickým atakám – a tyto obtíže nemusejí odeznít ani poté, co se člověk konečně vyspí. A to radši ani nezmiňujme vzácnou, ale velmi nebezpečnou smrtelnou nespavost. Jaké symptomy však vykazuje naše tělo po mnohahodinovém nevyspání?

Hodiny bez spánku

V následujícím přehledu jsou popsány symptomy spojené s danou dobou beze spánku – ať už dobrovolnou, či nikoli. Každopádně se jedná o orientační příznaky, u každého se spánková deprivace samozřejmě může projevit výrazně odlišně.

• 24 hodin (1 den): Na tuto úroveň se během života několikrát dostane většina z nás. Projevuje se ospalostí, iritabilitou vůči lidem, pomalejším přemýšlení. Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) odpovídá 0,1% (jedno promile) koncentraci alkoholu v krvi.
• 30 hodin: Objevují se symptomy jako neschopnost se soustředit, ztráta ponětí o plynutí času, výpadky krátkodobé paměti, třes v rukou.
• 36 hodin: Zhoršuje se soustředění i schopnost komunikovat. Tělo sahá do zásob cukru, aby dodalo mozku potřebnou energii – vyhodnocuje situaci jako ohrožení života, a tak paradoxně zabraňuje spánku. Jednotlivé mozkové části přitom mají potíže spolu komunikovat, což ovlivňuje třeba paměť, reakční čas, rozhodování či učení.
• 42 hodin: Projevuje se apatie, neschopnost komunikovat, horší rozhodování, tvrdohlavost či zhoršení koordinace oko–ruka.
• 48 hodin (2 dny): Takzvaná extrémní spánková deprivace. Projevuje se sníženým cítěním bolesti, krátkodobými ztrátami vědomí (mikrospánky trvající 30–60 sekund), úzkostí či zvýšenou hladinou stresu.
• 60 hodin: Po této době už znatelně hůře funguje imunitní systém. Vzpomínky se míchají s realitou, je těžké je od sebe oddělit.
• 72 hodin (3 dny): Projevuje se nesnesitelná potřeba spánku, na kterou mozek reaguje „vypnutím“ – častějšími a delšími mikrospánky. Mohou se vyskytovat jevy jako depersonalizace (přesvědčení, že naše myšlenky a pocity nejsou naše), bludy, neuspořádané myšlení.
• 96 hodin (4 dny): Člověk nejeví zájem o hlad či žízeň, nevšímá si svých potřeb, nedokáže interpretovat realitu. Začíná psychóza ze spánkové deprivace.
• 168 hodin (7 dní): Psychotické příznaky postupují, smysly v podstatě nefungují, vnímání reality se zcela ztrácí.

Podivný rekord

264 hodin (tedy 11 dní bez spánku): To je hranice, kterou žádný člověk oficiálně nepokořil. Na tuto metu se probděl sedmnáctiletý středoškolský student Randy Gardner během dobrovolné účasti na spánkovém experimentu v roce 1964. Obvykle se udává, že v této době už se zcela stírá hranice mezi bdělostí a spánkem, ale Gardner dokázal s experimentátory komunikovat a vykazoval pouze lehkou malátnost a proměny nálad.

Je však nutné mít na paměti, že spánková deprivace člověku nakonec může přivodit i smrt. Mozkové funkce poklesnou na úroveň, která nedokáže zajistit fungování životně důležitých orgánů. Guinnessova kniha rekordů však už nadále neeviduje vrcholné výkony v této kategorii, a to právě z důvodu obav o zdraví rekorduchtivých zájemců. Zůstává tedy nezodpovězenou otázkou, kde se limit lidského těla v tomto ohledu nachází. Nikdo z nás by ho však dobrovolně prozkoumávat neměl.

Zdroj: Healthline