Churchill – politik, který schvaloval plyn i koncentrační tábory

vjedou lodě padouchů. Možná autory scénáře inspiroval nápad britského válečného premiéra, který chtěl nalít naftu na hladinu v blízkosti německých vojsk a její zapálení (tedy upálení útočníků) ve chvíli, kdy by se dostali do příliš těsné blízkosti.

„Nepřítel by měl každý den krvácet a hořet,“ znělo jedno z jeho oblíbených přísloví. Faktem je, že podobným nápadům se Winston Churchill nikdy nevyhýbal. Jeho plán s hořící naftou popisuje Carlo D´Este v druhém dílu knihy Válečný vůdce. Tento rozporuplný politik ve 20. letech spolupracoval v Irsku s Black and Tans, což byly posílené jednotky zrekrutované za účelem asistence Irskému královskému policejnímu sboru během války Irů za nezávislost.

S tímto hnutím jsou spojovány četné násilnosti. Ovšem v případě Churchilla účel světil prostředky. Když Kurdové povstali proti britské vládě, komentoval vzniklou situaci slovy: „Jsem silně pro použití otravného plynu proti necivilizovaným kmenům.“" Zdaleka to není ojedinělý případ, kdy zvažoval použití plynu proti svým nepřátelům. Otrávit bojovníky navrhoval i v búrské válce a ve svých knihách a článcích (působil mimo jiné jako válečný korespondent) otevřeně popisuje své často až kriminálnické aktivity. „Šli jsme systematicky, vesnici od vesnice, a ničili domy, zasypávali studny, strhávali věže, káceli stromy poskytující stín, spálili úrodu a rozbíjeli nádrže.“

Připomeňme, že se jednalo o útoky na civilisty a majetek Súdánců o nichž se nejednou vyjádřil otevřeně rasisticky. “Co když vedle obecně přijímaného názoru, že zachránil svět před nacismem, bojoval Churchill zároveň za bělošskou rasovou nadřazenost a za vlastní systém koncentračních táborů?“ ptá se Tereza Houdková z Lidových novin. Proč je představován jako člověk schvalující koncentrační tábory? Prostě proto, že je skutečně schvaloval. „Když byly v Jižní Africe postaveny první koncentrační tábory, Churchill poznamenal, že produkovaly nejmenší možné utrpení. Přitom do nich bylo „zameteno“ nejméně 115 000 lidí z nichž 14 000 zemřelo.“ Tato slova nenapsal žádný bulvární pisálek, ale Johann Hari, respektovaný sloupkař v The Independent. Dvojí tvář W. Churchilla odhaluje Richard Toye v rozsáhlé studii Churchill's Empire: The World that Made Him and the World He Made. Když v roce 1943 vypukl v Bengálsku hladomor vypukl, nechal se Churchill slyšet, že je to jejich vlastní vina, protože se množí jako králíci a odmítal poskytnout podporu, což mělo za následek stovky tisíc životů.

Winston Churchill se stal ikonou už za svého života. Je nesmírně paradoxní, že citáty z jeho díla a příklad z jeho života se berou jak mírotvůrci a zastánci demokracie, tak rasisté a xenofobové.

Dějiny píší vítězové. Kdyby ve válce proti fašistům nevedl Británii právě on, stálo by ostrovní království na straně vítězů? Nejspíše nikoliv. Jeden z jeho podřízených shrnul osobnostní charakteristiku do jediné věty: „Byl statečný jako lev, něžný jako žena a prostý jako dítě“.

Text: Topi Pigula