3D televize jsou definitivně mrtvé. Nebude TV "jako z Avatara"

Občas se stává, že se technologické korporace pokusí zákazníkům vnutit nějakou inovaci – a to přesto, že ji vůbec nikdo nechce. Důvodem je samozřejmě vyšší zisk...

Když se ukáže, že po produktu není vůbec žádná poptávka, pokusí se firmy zachránit situaci marketingovými triky – a jejich selhání je pak o to trapnější. Poslední fází je pak tiché opuštění problémové technologie a urputná snaha předstírat, že se vlastně nic neděje.

Koho to vlastně napadlo?

Typickým představitelem jsou 3D televize. Těžko říci, koho vlastně napadalo, že je to dobrý nápad – ale jejich původ sahá do roku 2010, kdy se krátce po úspěchu Cameronova filmu Avatar posedlost 3D technologiemi objevila po celém technologickém světě. Každý chtěl zákazníkům nabídnout pocit, „jako by z tepla domova sledoval fascinující záběry v Avatarovi“. A to přesto, že něco takové jde vlastně proti základní myšlence filmu – 3D televize jsou plné vzácných kovů, kvůli nimž se plundruje příroda, stejně jako v Avatarovi málem touha lidí po unobtaniu zničila měsíc Pandora...

Expert není od toho, aby se poslouchal

Řada expertů varovala, že 3D má v televizích ohromující množství nevýhod a je vlastně zcela nesmyslná – ale firmy na to nedbaly. Když to dělají všichni, musíme taky. A tak drtivá většina velkých technologických korporací investovala desítky milionů dolarů do něčeho, co vlastně nikdo nechtěl. Dobře to bylo vidět na veletrzích se spotřební elektronikou – stánky s 3D televizory i počítačovými monitory byly prázdné a návštěvníci je většinou obcházeli širokým obloukem.

Rok 2016 byl posledním, kdy ještě někdo tyto přístroje vyráběl, letos se jejich poslední dva výrobci, společnosti LG a Sony, rozhodli, že už 3D obrazovky již vyrábět nebudou. Dnes tedy není žádná větší společnost, která by tuto technologii nabízela, ostatní výrobci jako Izio, Sharp a TCL zastavili výrobu již dříve.

Kde jsou příčiny průšvihu?

Experti nabízejí kromě obligátního (ale pravdivého) „nikdo je nechtěl“ i řadu dalších argumentů:

– nedostatek obsahu: nikdo nevyráběl pořady, kde by 3D měla nějaký smysl. Krátkou dobu to dělaly televizní stanice ESPN a DirecTV, ale přestaly s tím v roce 2012, respektive 2013

– brýle nutné pro sledování 3D byly velké, neohrabané a nepříjemné na nošení. Pokud už někdo nosil normální brýle, bylo to utrpení

– byly spojené s BlueRay disky, ale ukázalo se, že mnohem lépe funguje streamování TV obsahu přes služby jako Netfix nebo Amazon

– 3D způsobovalo únavu očí

Výsledek byl pro klasické spotřebitele a lidi se selským rozumem jasnější než pro manažery zasekané ve vlastních argumentech. 3D televize prostě nebudou.

Text: RD