Vědci poslali do vesmíru kódovaný vzkaz – a mimozemšťané odpověděli. Zpráva z Areciba na Prima ZOOM

Observatoř Arecibo, Portoriko, 16. listopadu 1974. Průkopníci projektu SETI, jehož cílem je hledání mimozemské inteligence, obracejí největší radioteleskop na světě ke shluku hvězd M13 vzdálenému 25 000 světelných let, aby vyslali do vesmíru vzkaz. Zašifrovaný signál sestává z nul a jedniček, které tvoří zprávu sestavenou v binárním kódu tak, aby uvědomila jiné potenciální vyspělé bytosti o naší existenci.

Vzkaz vyslaný v roce 1974 seznamoval mimozemšťany s abecedou, přesněji s tou číselnou. Jsou zde uvedené číslice od jedné do deseti, ale v binární podobě. Každý, kdo chápe binární soustavu, by je měl dešifrovat – včetně mimozemšťanů. Na dalším řádku jsou uvedená čísla 1, 6, 7 a tak dále. Jedná se o atomová čísla prvků, které tvoří lidské tělo, tedy vodíku, uhlíku, dusíku, kyslíku a fosforu. Zašifrovaný vzkaz obsahoval dále informace o naší DNA, postavu člověka, zobrazení sluneční soustavy a zobrazení radioteleskopu.

Po desetiletí si vědci z projektu SETI kladli otázku, zda jejich zprávu někdy někdo obdrží nebo na ni odpoví. Pak téměř o 27 let později možná dorazila odpověď.

Obrazce v polích

Hampshire, Anglie, srpen 2001. Nedaleko radiové observatoře Chilbolton se v poli objevily dva obrazce. Nepodobaly se ničemu, co jsme do té doby poznali. Oba měly pixelovou podobu, takže ze země nebylo možné rozluštit, o co se jedná. Při pohledu ze vzduchu se ale obsah dal ihned rozpoznat.

Jedním ze zobrazení byl obličej. To druhé ale bylo daleko zajímavější, protože se výrazně podobalo vzkazu, který vědci vyslali do vesmíru v roce 1974.

Oba vzkazy se lišily jen nepatrně. Na první pohled vypadaly identicky, ale při bližším prozkoumání se ukázaly rozdíly, které jako by představovaly klíč k odpovědi. Zatímco my jsme vyslali do vesmíru zobrazení člověka, obrazec v poli obsahoval na stejném místě postavu, která připomínala šedého mimozemšťana s velkou hlavou a malým tělem. Rozdílný byl i systém planet, což napovídá, že jde o jinou sluneční soustavu. A jiná byla i sekvence DNA.

Pokud pomineme možnost, že šlo o geniální podvrh, z pohledu komunity zkoumající obrazce v obilí a médií vše napovídalo, že jsme opravdu dostali odpověď na zprávu z roku 1974 vyslanou z Areciba.

Kouzlo binárního kódu

Podle některých názorů se nám odpověď možná snaží sdělit, že volbou binárního kódu coby univerzálního jazyka pro komunikaci v kosmu jsme se vydali správným směrem.

Definice binárního kódu je přičítána německému matematikovi Gottfriedu Wilhelmu Leibnizovi, který žil v 17. století. Ten uvedl, že nalezl inspiraci v 5000 let starém čínském textu I-ťing, neboli Knize proměn, který sloužil jako orákulum a komunikační prostředek s božstvy.

Kniha proměn je jakýmsi mystickým záhadným dílem, které má čtenář rozluštit, a ve staré Číně se hojně používala k věštění. Číselné symboly nebo hodnoty jsou spojené s polomytickou postavou čínského císaře a vynálezce Fu-si, který měl vládnout v letech 2852–2737 před naším letopočtem.

Historie nebo původ Knihy proměn jsou velmi zajímavé, protože se říká, že poznatky, které obsahuje, předala Fu-simu bytost z jiného světa. Podle staročínské legendy Fu-si a jeho sestra jako jediní přežili velkou potopu a společně znovu zalidnili Zemi.

Vypráví se, že byl jednoho dne na Žluté řece, když se mu zjevil vodní drak a na jeho hřbetě mu bylo odhaleno osm trigramů. Těchto osm trigramů představuje základ Knihy proměn. Tvoří je řada přerušovaných a nepřerušovaných čar podobně jako binární kód. Informace, které Fu-si získal prostřednictvím Knihy proměn, tak byly v podstatě binárním kódem.

Mohla být Kniha proměn snahou mimozemšťanů nastolit společný jazyk pro komunikaci s lidstvem? A mohla by tato skutečnost podporovat hypotézu, že obrazce v obilí v Chilboltonu byly reakcí mimozemšťanů na signál vyslaný do kosmu v rámci projektu SETI v roce 1974? A zanechávají nám mimozemšťané už po tisíce let na Zemi vzkazy, jak se domnívají příznivci teorie o dávnověkých astronautech?