Postavili slavnou Bránu pumy mimozemšťané? Tajemná stavba je na lidskou práci moc precizní

Vetřelci dávnověku S14 (11) - Pumapunku

K čemu sloužila bolivijská Brána pumy a kdo složitou kamennou strukturu postavil? Její stáří kolísá od 15 000 do 1400 let.

Na polopouštní plošině v nadmořské výšce 3600 metrů leží v jihoamerických Andách poblíž bolivijského města Tíwanaku tajemné rozvaliny. Bránu pumy neboli Pumapunku tvoří kamenné bloky, které vypadají jako obří rozházené stavební kostky. Jejich velikost a hmotnost se liší, ale jedno je spojuje: prvotřídní kamenická práce, díky níž jsou geometricky dokonalé. Všechny bloky leží na desce z dioritu, která sama váží více než 460 tun. Některé kvádry nesou stopy po použití mechanizace.

Přečtěte si také: Starý indický epos zachytil cestu vesmírem. Objevují se v něm aktuální vědecké poznatky

Odborníci se o tyto kameny zajímají už stovky let (jako první se o nich zmiňují v 16. století španělští conquistadoři), ale stále není jasné, kdo a kdy Bránu pumy vytvořil. Německý badatel Arthur Posnansky se domníval, že může být stará až 15 tisíc let. V této oblasti žilo několik indiánských etnik, z nichž nejvíc nadějí archeologové vkládají do Ajmarů. Ti zde žijí dodnes, jenže nejstarší stopy jejich kultury jsou staré jen 800 let, podle některých odhadů možná 5 000 let.

Mohli oni nebo jejich předkové s dokonalou přesností vybudovat obří Pumapunku? Podle Ajmarů bylo Pumapunku postaveno za jediný den, a to nikoliv lidmi, ale nebeskými bohy. To podle zastánců teorie dávnověkých astronautů odkazuje na práci mimozemšťanů. „Dává to smysl. Máte mimozemskou posádku, která sestoupila na zem a postavila něco, čemu bychom dnes řekli základní tábor,“ tvrdí v pořadu Vetřelci dávnověku vysílaném na Prima ZOOM přední švýcarský záhadolog Erich von Däniken. Podle stoupenců této teorie je tak Brána pumy pozůstatkem vesmírného přístavu.

Kvádry Pumapunku jsou opracovány s dokonalou přesností včetně přesných pravých úhlů a k jejich tvarování by dnes bylo potřeba použít diamantové kotouče a plazmové hořáky. Bylo něco takového možné vyrobit s pomocí dlát a kladiv? Otázky vyvolávají zejména takzvané H-bloky, které jsou nejen velmi přesně tvarované, ale hlavně úplně identické, čehož se dá nejlépe dosáhnout strojovou výrobou.

Mohlo by vás také zajímat: Moment, kdy se otevřel vchod do pekla. Uhelné doly v Centralii budou hořet 250 let

Radiokarbonové datování

V roce 2016 mapování pomocí dronu ukázalo, že má celá oblast Pumapunku rozlohu 17 hektarů, přičemž na povrch vystupují jen struktury na ploše pouhých dvou hektarů. Pod povrchem se mimo jiné nacházejí další dvě dosud neodkryté plošiny.

Výzkumu Brány pumy se v posledních letech věnuje americký archeolog specializující se na předkolumbovskou Jižní Ameriku Alexej Vranich, který se zaměřil na určení radiokarbonového stáří organického materiálu z nejhlubší a nejstarší vrstvy mohylové výplně tvořící Pumapunku. Tato vrstva byla položena během první ze tří stavebních epoch a datuje počátek stavby Pumapunku do let 536–600 n. l.  Průzkumné výkopy také prokázaly, že jílová, písková a štěrková výplň komplexu Pumapunku byla položena přímo na sterilní sedimenty středního pleistocénu.

Zdroj: Heritage Science, Smithsonian Magazine

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom