Jan Evangelista Purkyně: Čím se proslavil známý český vědec?

Čím se proslavil Jan Evangelista Purkyně? Český vědec se dostal i do londýnské Královské společnosti

Jan Evangelista Purkyně Zdroj: Profimedia.cz/ČTK

Jan Evangelista Purkyně – vědec, na kterého můžeme být právem hrdí.

Jan Evangelista Purkyně je všeobecně velmi uznávaným fyziologem, anatomem a biologem. Méně známé je však jeho působení na poli filozofickém a básnířském. Po smrti otce, který byl zaměstnán jako správce na libochovickém panství, musel odejít za vzděláním k piaristům. Život v řádu mu však nevyhovoval a ve dvaceti letech jej opustil. Nabízel služby vychovatele ve šlechtických rodinách. Projevoval nebývalý zájem o lékařské vědy a začal psát básně. Asistentem na pražské lékařské fakultě se stal v roce 1818 po úspěšné obhajobě své doktorské práce s názvem „O zření v ohledu subjektivním“.

Dalo by se říci, že od samého začátku měl nemalé pracovní úspěchy. Jediné, se mu stále vzdalovalo, bylo jmenování profesorem. Netajil totiž své vlastenecké názory a to se v tehdejší akademické obci příliš nenosilo. Teprve když se za něj přimluvili pruský ministr kultury a vzdělávání Karl vom Stein zum Altenstein, lékař Johann Nepomuk Rust, Goethe a řada dalších, dostal místo profesora ve Vratislavi.

Význam buněk

V roce 1827 se oženil s Julií Rudolphi. Postupně se jim narodili dva synové a dvě dcery, které se ale bohužel během pobytu ve Vratislavi nakazily cholerou a zemřely. Zatímco starší syn Emanuel šel v otcových stopách a stal se úspěšným přírodovědcem, mladší syn Karel se proslavil jako malíř.

Kvalitativní zlom v Purkyněho vědeckém bádání nastal v roce 1832, kdy se mu rukou dostal nový mikroskop. Hlavně díky němu učinil svůj nejzásadnější objev, který prezentoval v roce 1837 v Karolinu na sjezdu německých přírodovědců a lékařů. Stal se tak jedním z prvních vědců na světě, který dokázal zcela zásadní význam buněk pro život organismů.

Purkyně se díky výsledkům své práce stal slavným a dodnes jsou po něm pojmenovány nové objevy, ústavy nebo třeba univerzity. V srdci např. najdeme Purkyňova vlákna, v mozečku jsou Purkyňovy buňky, v očním lékařství se při vyšetření reakce oka na světlo používají tzv. Purkyňovy obrázky nebo tzv. Purkyňův jev, tedy schopnost oka vnímat barvy.

Purkyně se kromě jiného zabýval také studiem významu snů pro lidské zdraví. Jeho názorovou výjimečnost dokládá i fakt, že jako jeden z mála českých vědců přijal Darwinovu evoluční teorii.

Návrat do Prahy a buditelská činnost

Po návratu do Prahy v roce 1850 začal Purkyně opět působit na lékařské fakultě. Založil fyziologický ústav. Organizace činností v novém ústavu mu ale začala zabírat příliš času a musel z větší míry upustit od své výzkumné činnosti.

Janu Purkyněmu se dostalo celé řady ocenění. Stal se členem londýnské Královské společnosti, vídeňské a pařížské akademie věd, poslancem zemského sněmu a byl mu udělen Leopoldův rytířský řád.

Aby toho nebylo málo, založil v roce 1853 časopis Živa, který vychází dodnes a zaměřuje se na popularizaci vědy. Jedná se tak o nejstarší stále vycházející přírodovědný časopis. Purkyně byl i nápaditým učitelem. Ve 40. letech 19. století sestrojil tzv. kinesiskop, u něhož použil rotační závěrku, která se později stala nedílnou součástí kinematografů. V roce 1861 nechal podle svých nákresů vyrobit kotouč s vyobrazenými sekvencemi práce lidského srdce. Podle dostupných zdrojů byl prvním vysokoškolským učitelem, který použil techniku k názorné podpoře své přednášky.

Jan Evangelista Purkyně se dožil úctyhodného věku 81 let. Zemřel 28. července 1869 v Praze ve Spálené ulici.

Zdroj: Česká lékařská společnost