Nejdivnější zvíře na světě potí mléko, svítí pod UV lampou a může způsobit příšernou bolest
Vypadá jako kříženec kachny s bobrem, což už je samo o sobě dost zvláštní, jenže to je teprve začátek. Těžko se dá věřit tomu, že něco tak bizarního vzniklo přirozenou evolucí. Jako by si někdo připravil dokonalý zoologický prank a při stvoření ptakopyska poslepu splácal dohromady páté přes deváté. Tohle zvíře nepřestává vědce udivovat ani dvě stovky let po svém objevení.
V roce 1798 obdržel britský vědec George Shaw podezřelou zásilku z Austrálie. V balíku byla kresba prazvláštního tvora a jeho usušená kůže. Zobákem připomínal kachnu, osrstěné tělo končilo ocasem, jaký mívají bobři, na nohách měl plovací blány a zároveň drápy. Shaw nevěřícně zíral a hledal na téhle divné věci švy, protože byl přesvědčený, že si z něj někdo vystřelil a poslal mu kůži sešitou z různých živočichů.
Po podrobném průzkumu ale nenašel nic, co by nasvědčovalo podvrhu, a tak jako první zoolog tvora vědecky popsal a dal mu jméno Platypus anatinus, což znamenalo „jako kachna s plochou nohou“. Později se název upravil na Ornithorhynchus anatinus, tedy „jako kachna s ptačím zobákem“. Česky se mu výstižně říká ptakopysk podivný. Další vědci byli k neznámému tvorovi skeptičtí a Shawovi nevěřili. Každá další informace o ptakopyskovi totiž zněla a stále zní jako čím dál větší vtip.
Český lovec ptakopysků
Ptakopysk patří mezi savce a jako jediný zástupce této třídy klade vejce. Po deseti dnech se rodí slepá a holá mláďata, která jsou velká jako fazole. Další čtyři měsíce jsou závislá na matce, která je krmí hustým mlékem. Samice ovšem nemají bradavky. Mléko vylučují skrze póry na těle a mláďata ho sají z kožních záhybů. Tento zázrak přírody poprvé pozoroval český cestovatel Alois Topič, který působil v Austrálii na konci 19. století.
Další specialitou, která u savců rozhodně není běžná, je toxicita. Dospělí samci mají na zadních nohách duté ostruhy, kterými vstřikují jed nikoli do kořisti, ale do konkurentů v soubojích o pozornost samiček. V období páření je proto lepší se ptakopyskům velikým obloukem vyhnout. Jed může být smrtelný pro psy nebo drobnější živočichy. Člověka nezabije, ale pokud zásah schytá, nebude to bez odezvy. Dostaví se svědění, silné otoky a okamžitá nesnesitelná bolest, která může trvat několik dní až měsíců a nezabírají na ni běžné léky.
Přečtěte si také: Největší plaz na světě má stisk jako tyranosaurus. Podívejte se, jak uloví a pozře klokana
Zvláštní je i ptakopyskův pohyb ve vodě, kde tráví většinu času. Logické by bylo zapojit všechny končetiny jako mnoho jiných zvířat; tak plave třeba vydra. Bobr zase využívá zadní tlapky a ocas. Plující ptakopysk má ale „náhon“ jen na přední končetiny. Ocas mu slouží ke kormidlování. Při plavání má navíc zavřené oči. V bezzubém zobáku má – jako jeden z mála savců – receptory mimořádně citlivé na elektrické signály vysílané jinými živočichy. Díky tomu je pod vodou úspěšným lovcem, pochutná si na korýších nebo larvách hmyzu. Nabírá je a polyká i s bahnem a pískem. Nemá žaludek, potrava jde přímo do střev. Kvůli tomu musí skoro pořád jíst.
Tím biologický chaos nekončí. Ptakopysk si nevystačí se standardními dvěma pohlavními chromozomy, jako mívají savci. Má jich deset. Jeho systém pohlavních chromozomů se překrývá s tím, jaký mají ptáci. V genetickém mixu má savčí geny, ale třeba i plazí.
Praha chce ptakopyska
Poslední „vtípek“ od matky přírody vědci objevili teprve nedávno. V roce 2020 vyšla studie, která odhalila, že hustá srst ptakopysků pod UV světlem září zeleně a modře. Biofluorescence je rozšířená u hmyzu, ryb, obojživelníků, plazů a ptáků, ale mezi savci je to docela rarita. Do té doby se to ze savců vědělo jen o poletuchách a vačicích. Spoluautorka studie Amy Kohler z Texaské univerzity A&M testovala na biofluorescenci vycpané poletuchy z muzea, u kterých objevila růžovou záři, a tak se s kolegou Erikem Olsonem z Northland College rozhodla vyzkoušet i další exponáty. Volba padla na ptakopyska, protože je stejně jako poletucha aktivní za soumraku a v noci. Když vycpaný exemplář pod ultrafialovým světlem rozehrál duhovou podívanou, vědci byli ohromení. Proč příroda vybavila ptakopyska touhle superschopností, zůstává záhadou. Zoologové samozřejmě mají několik teorií. Za šera to může ptakopyskům pomáhat vzájemně se vidět a najít. Nebo by je absorpce některých vlnových délek světla mohla maskovat před predátory. A pak je tu také možnost, že to žádnou evoluční výhodu nemá a prostě se to tak sešlo.
Mohlo by vás také zajímat: Návštěvník národního parku vyfotil záhadné zvíře. Stovky lidí pak tipovaly, co je tvor zač
Také byste tohle úžasné stvoření rádi viděli na vlastní oči? To nepůjde tak snadno. Přirozeně žije pouze na východě Austrálie a v Tasmánii. Austrálie vývoz ptakopysků přísně hlídá, v zajetí je jejich chov navíc dost náročný a prakticky se je nedařilo rozmnožit. Nyní je mimo domov k vidění pouze v zoo v americkém San Diegu a další šťastnou zoologickou zahradou by mohla být ta v Praze. Zoo Praha od loňska seriózně usiluje o chov ptakopysků společně se stuttgartskou Zoo Wilhelma. Není to rychlý a snadný proces, ale snad se dočkáme.
Zdroj: BBC, Live Science
Video, které jste mohli minout: Nejodolnější tvor na Zemi přežije obrovskou dávku radiace i pobyt ve volném vesmíru. Chystá se na Mars
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
