Nejodolnější tvor na Zemi přežije obrovskou dávku radiace i pobyt ve volném vesmíru. Chystá se na Mars
Želvušky, které tvoří samostatný rod mikroskopických bezobratlých živočichů, se vyvinuly už v první etapě prvohor (kambrium) zřejmě z mnohem větších předků. Během miniaturizace se zmenšovala velikost jejich orgánů a klesal počet buněk, přesto i dnes mají pokročilou stavbu těla včetně některých vnitřních orgánů a svalstva.
Mnohem zajímavější než jejich propracovaná anatomie, je ale schopnost želvušek přežít v pro život zcela nevyhovujících podmínkách. V roce 2007 prokázaly, že mohou na oběžné dráze přežít i bez skafandru. Během experimentu, kdy byly vystaveny vakuu a kosmickému záření, většina želvušek přežila. Dodnes jsou jediným živočichem, u kterého se taková superschopnost podařila prokázat.
Zázračná kryptobióza
Klíčem k superschopnostem želvušek je kryptobióza, pozastavená forma života, kterou jsou schopné aplikovat v nepříznivých podmínkách, zejména při nedostatku vody. Na úrovni jednotlivých buněk se dokáže želvuška ochránit před vyschnutím tak, že vytvoří mezi buňkami stěnu obsahující látky syntetizované v jejím organismu, jež želvušku ochrání.
„Když se želvušce během dehydratace nepodaří kolem každé buňky tuto ochrannou schránku vytvořit, vznikne jakási buněčná kaše, což je zřejmě výsledek špatně fungujícího procesu u živočicha, který je mrtvý a nikdy se neprobudí,“ vysvětluje v dokumentu Želvušky: Nezničitelní tvorové na Prima ZOOM molekulární biolog Simon Galas z univerzity v Montpellier. Když se ale kryptobióza podaří, stačí kapka vody a želvuška oživne.
Přečtěte si také: Byl nalezen téměř miliardu let starý organismus. Jak je možné, že stále žije?
V přírodě želvušky tento výkon v závislosti na počasí provádějí každý den. Když například vlivem slunečního záření ztrácí želvuška vodu a je čím dál pomalejší, nakonec upadá do stavu spánku. K večeru, pokud stoupne vlhkost nebo prší, želvuška jako houba znovu nasaje vodu a začne být aktivní.
Rekordní odolnost
Právě tehdy, během fáze kryptobiózy, se želvušky stávají prakticky nezničitelnými. Vidět to je třeba v případě teploty. „Světový rekord želvušky je asi 150 °C a pokud jde o mráz, je to až asi stupeň nad absolutní nulou. Přežívají tedy extrémně velké rozmezí teplot,“ říká molekulární biolog Thomas Boothby z univerzity ve Wyomingu.
Vědci také vystavují želvušky obrovským tlakům – a ony si s tím poradí. A nejen to. „Pokud vystavíte želvušky radiaci, dokonce až tisíckrát vyšší, než jakou přežije člověk, zdánlivě je to nijak neovlivní a jsou schopné se dál rozmnožovat a živit, jako by se jim nic nestalo,“ doplňuje výčet schopností želvušek Boothby. Totéž podle něj platí pro těžké kovy, otřesy, ultrafialové záření nebo chemikálie.
Mohlo by vás také zajímat: Nejvíce bakterií v domácnosti není na toaletě. Jsou tam, kde byste je nečekali
Schopnosti želvušek vědci studují kvůli jejich možnému využití v medicíně a zemědělství. Diskutovaná je pak možnost osídlit želvuškami Měsíc nebo Mars. V roce 2019 byly tisíce želvušek naloděny na palubu izraelské sondy Beresheet, která měla přistát na Měsíci. Sonda se ale zřítila na lunární povrch a osud želvušek zůstává neznámý.
Zdroj: The Harvard Gazette, Science
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
