Před 178 lety byl odeslán první telegram. Víte, co v něm bylo?

Nežli lidstvo navždy poznamenal vývoj revolučního telegrafu, muselo se s předáváním informací na dlouhé vzdálenosti vypořádat jinými a složitějšími způsoby.

Starověké civilizace v Číně, Egyptě a třeba v Řecku používaly k výměně informací bubnování a kouřové signály. A i když se jednalo o metody poměrně účinné, jejich spolehlivost a srozumitelnost závisela na nevypočitatelném počasí a nutnosti výstavby nepřerušovaných linií bodů, které v závislosti na svém postavení a vzdálenosti mohly mezi sebou komunikovat.

Tato omezení byla do značné míry zmírněna příchodem vizuálních semaforových stanic na konci 18. století, které byly stavěny na kopcích a jiných příhodných místech. Pro předávání zpráv byla každá stanice opatřena velkými pohyblivými rameny pro signalizaci písmen a číslic, jejichž variabilnost představovala znatelný pokrok kupředu. Ovšem stejně jako dávné metody měl i tento systém spoustu nevýhod.

Komerční úspěch Morseova telegrafu

Na počátku 19. století se v oblasti elektřiny objevilo několik zásadních vynálezů, které pootevřely pomyslné dveře k zrození telegrafu. Nejprve v roce 1800 italský fyzik Alessandro Volta (1745–1827) popsal konstrukci a využití elektrického článku, který dokázal elektrický proud uložit do kontrolovaného prostředí, přičemž o dvacet let později zase dánský fyzik Hans Christian Oersted (1777–1851) prokázal souvislost mezi elektřinou a magnetismem. Oersted mimo jiné zjistil, že je elektrický výboj schopen vychýlit magnetickou jehlu. Vynálezů a nových vědění se okamžitě chytili vědci z celého světa, kteří se pomocí experimentů snažili vyvinout účinný komunikační systém.

Již v roce 1830 byl ve Velké Británii sestrojen telegrafní systém s pěti magnetickými jehlami, který byl používán pro železniční signalizaci v Británii. Během této doby se snažil talentovaný malíř a nadaný vynálezce Samuel Morse (1791–1872) vytvořit vlastní elektrický telegraf, což se mu již v roce 1835 povedlo. Na revoluční myšlenku ho údajně navedlo vyslechnutí rozhovoru o elektromagnetismu při plavbě z Evropy do Ameriky, přičemž nemalou měrou se na Morseově počínání podílelo čerpání informací od amerického fyzika Josepha Henryho (1797–1878), který již úspěšně demonstroval potenciál elektromagnetu pro komunikaci na velké vzdálenosti. Morseův první telegraf však patřil mezi prakticky nepoužitelné prototypy, protože pro jeho sestrojení vynálezce použil vskutku netradiční materiály typu „co dům dal“. Samuel Morse totiž nepatřil mezi finančně zajištěné měšťany, ale spíše mezi chudé venkovany.

Když zjistil, že jeho telegraf funguje, začal bádat nad jednodušším a hlavně použitelnějším řešením, kterého nakonec ve spolupráci s americkým inženýrem a vynálezcem Alfredem Vailem (1807–1859) dosáhl. Společně sestrojili jednookruhový telegraf, který reagoval na stisknutí tlačítka operátora, vlivem čehož byl vyslán elektrický signál přes vodič k přijímači na druhém konci. Celý systém potřeboval jednoduchý elektrický spínač, relé, baterie, dráty a řadu sloupů mezi jednotlivými stanicemi a přijímačem. Ačkoliv se před vynálezem Morseova telegrafu objevilo několik podobných, žádný z nich nebyl natolik praktický a použitelný, aby se stal komerčně úspěšný.

Klíčem byla Morseova abeceda

Na úspěchu Morseova telegrafu měl obrovskou zásluhu jeho revoluční vynález známý jako Morseova abeceda, v jehož případě bylo každé písmeno abecedy označeno specifickým tvarem. Struktura jednotlivého písmene se odvíjela podle četnosti používání: zatímco často používaná písmena (například „E“) lze vyjádřit jednoduchým kódem, naopak zřídka používaná (například „Q“) mají kód delší a složitější. Snad největší předností této revoluční abecedy byla její obrovská všestrannost: tyto signály lze přenášet zvukově, elektricky nebo opticky. V případě telegrafů operátoři brzy dokázali pouhým poslechem rozpoznat jednotlivá písmenka, čímž se stal telegraf praktickým a efektivním nástrojem pro předávání zpráv. Později si tak čtení zpráv nežádalo složité a zdlouhavé luštění nesmyslných značek z kusu papíru, jako tomu v prvopočátcích skutečně bylo. Svoji jednoduchost a praktičnost telegraf koneckonců prokázal během americké občanské války (1861–1865), kdy vznikaly narychlo zbudované mobilní telegrafní stanice, schopné komunikovat s rozptýlenými vojenskými jednotkami.

Komunikační revoluce začíná

O velkém potenciálu telegrafu nebylo pochyb. V roce 1843 obdržel Morse a Vail od zákonodárců nezbytné finanční prostředky pro realizaci jejich snu, přičemž 24. května 1844 byl poslán historicky první telegram prostřednictvím experimentální linky z Washingtonu, D.C. do zhruba 60 kilometrů vzdáleného Baltimoru. První zpráva obsahovala citát převzatý z Bible „What hath God wrought? („Co to Bůh stvořil?“), po jejímž úspěšném odeslání začala doslova komunikační revoluce. První komerční linka byla uvedena do provozu jen o dva roky později; měřila přes 60 kilometrů a táhla se mezi Lancasterem a Harrisbergem ve státě Pensylvánie. Telegraf se následně rozšířil do většiny měst a obcí ve východní části Spojených států, přičemž již v roce 1861 vznikla transkontinentální linka mezi východním a západním pobřežím USA. Takřka ze dne na den se stala kurýrní služba Pony Express zastaralá a zbytečně drahá, neboť nemohla bleskové telegrafní službě konkurovat. Telegraf se dočkal i mnohých inovací. Mezi přínosná vylepšení lze řadit vylepšenou izolaci telegrafního vedení, o kterou se zasloužil Ezra Cornell (1807–1874), a v neposlední řadě systém Quadruplex od Thomase Edisona (1847–1931), jenž umožnil posílat čtyři zprávy najednou pomocí stejného telegrafního drátu.

Telegram míří do Evropy

Během krátké doby všichni najednou začali prahnout po rychlém způsobu předávání informací, což se výrazně projevilo na vzniku mnoha telegrafních společností. Telegrafní sítě se šířily po celé Americe a Evropě, přičemž již v roce 1858, pouhých několik let po vzniku prvního komerčního telegrafu, byl přes Atlantský oceán instalován podmořský kabel spojující západní území Irska a východní část Newfoundlandu. Inženýři však nepočítali s nehostinnými hlubinnými podmínkami oceánu (značná část kabelu ležela v hloubce kolem 4 kilometrů), což se podepsalo na pouhé třítýdenní životnosti prvního transatlantického kabelu. Vývoj robustnějších vodičů byl ale rychlý a již v roce 1866 byl přes Atlantský oceán položen první stálý telegrafní kabel, přičemž v roce 1940 byla telegrafních linek rovná čtyřicítka.

Přenosová rychlost telegramů se nejprve pohybovala kolem osmi slov za minutu, na počátku 20. století se však svižnost odesílání mezi kontinenty vyšplhala na 120 slov za minutu. Telegrafní služby ovšem zprvu využívali zejména bohatí podnikatelé, neboť cena telegramu byla skutečně vysoká: v roce 1860 stála krátká zpráva o deseti slovech poslaná z New Yorku do New Orleansu 2,70 amerických dolarů (v roce 2012 by se jednalo o částku 65 dolarů), transkontinentální zpráva o deseti slovech stála 7,40 dolarů, přičemž transatlantická zpráva z USA do Anglie v té době vyšla na rovných 100 dolarů (v roce 2012 by se jednalo o 2 600 dolarů).