Hrála šílenou, aby odhalila týrání pacientek v blázinci. Novinářská ikona inspirovala slavný hororový seriál
Nellie Bly se jako novinářka v utajení nechala zavřít do psychiatrického sanatoria, odkud přinesla svědectví, které změnilo celý systém péče o duševně nemocné. A pak se inspirovaná knihou Julese Verna vydala na cestu kolem světa.
Narodila se v roce 1864 v Pensylvánii jako Elizabeth Jane Cochran. V šesti letech přišla o otce, matka se sice znovu provdala, ale druhý manžel byl násilník. A tak se rozvedla a s Elizabeth a jejími dvěma bratry zůstala opět sama. Elizabeth sice nastoupila na střední školu, kvůli špatné finanční situaci rodiny se ale musela studia vzdát a začít si hledat práci. Nepřišlo jí fér, že její méně vzdělaní bratři dostávali lepší nabídky zaměstnání.
V deníku Pittsburgh Dispatch pak jednou vyšel článek kritizující ženy, které se chtějí uplatnit na trhu práce, když jejich místo je přece doma, kde mají rodit děti a starat se o domácnost. Elizabeth se zdravě namíchla a napsala šéfredaktorovi naštvaný dopis. Toho nadchl její drive a nabídl jí místo. Její první článek byl o tom, že svět potřebuje víc pracovních míst pro ženy. Začala používat pseudonym Nelly Bly či Nellie Bly a pouštěla se do adrenalinových investigací. Přestrojila se za chudou uchazečku o práci, aby se infiltrovala do fabriky na měděné kabely, a pak referovala o otrockých pracovních podmínkách pro ženy a děti. Vedení továrny si v redakci stěžovalo a Nellie byla „odklizena“ k psaní ženských článků o módě a zahradničení, což ji pochopitelně nenaplňovalo. Bylo jí jedenadvacet a chtěla dokázat něco velkého.
Muži ji mezi sebe nechtěli
Odjela do New Yorku, tamější kompletně mužské redakce ale k sobě nechtěly pustit ženu. Štěstí našla až v deníku New York World u Josepha Pulitzera. Dostala za úkol v utajení proniknout do nechvalně proslulého ženského ústavu pro duševně choré na Blackwellově ostrově (nynějším Rooseveltově), kde měla ověřit zvěsti o brutálním chování personálu a zanedbávání pacientek.
Šla na to tak, že se ubytovala v dočasném internátě pro ženy. V noci nespala, aby měla dostatečně vyšinutý výraz, nesrozumitelně křičela a začala obviňovat ze šílenství ostatní ubytované. Přivolané policii tvrdila, že je imigrantka z Kuby a ztratila paměť. Po převozu do nemocnice ji vyšetřovali tři zkušení lékaři, diagnostikovali jí demenci a další nemoci a shodli se, že je zralá na pobyt v ústavu.
Plesnivé jídlo a bití jako trest
Za zdmi sanatoria Nellie přestala předstírat psychickou chorobu, pro personál to ale nebyl důvod brát ji vážně. „Od chvíle, kdy jsem vstoupila do blázince na ostrově, jsem se vůbec nepokoušela hrát roli šílence. Mluvila jsem a jednala jako v normálním životě. Přesto, kupodivu, čím rozumněji jsem mluvila a jednala, tím většího blázna ze mě všichni dělali, kromě jednoho lékaře, na jehož laskavost a příjemné chování jen tak nezapomenu,“ uvedla později v týdeníku The Anderson Intelligencer.
Během deseti dnů v ústavu byla svědkem příšerné hygieny, hrůzného zanedbávání a týrání pacientek. „Ošacení bylo nedostatečné, jídlo otřesné a chování sester hrubé a brutální,“ informovala poté, co jí kolegové po předchozí domluvě zařídili propuštění. Už v nemocnici ji nutili jíst zkažené jídlo, tady to ale bylo horší. Podávalo se shnilé maso, plesnivý chléb a často i kontaminovaná voda.
V areálu, který byl projektovaný pro tisícovku osob, se mačkalo přes 1600 pacientek. Ústav se chlubil moderním vybavením a lidským přístupem, realita ale byla jinde. Nedostatečné financování se promítalo do omezené péče, která padala na bedra pouhých šestnácti lékařů. Personál postrádal zkušenosti i empatii a zdejší terapie spíš ubližovaly, než léčily. Pacientky musely podstupovat nekonečné lázně v ledové vodě a pak dlouho zůstávat v mokrých šatech, kvůli čemuž si nalomily zdraví. Některé byly svázané k sobě provazy a byly nuceny tahat vozíky jako tažná zvířata. Neposlušnost a protesty se trestaly bitím. Bly dokonce mluvila o hrozbě sexuálního násilí ze strany tyranských zaměstnanců.
Jak se zbavit nepohodlných žen
Některé pacientky skutečně trpěly duševním onemocněním a potřebovaly odbornou péči, kterou zde nenašly, Nellie ovšem šokovalo, že mnohé se sem nedostaly kvůli psychickým potížím. Byly to imigrantky, které jen neuměly anglicky a právní systém jim nedovolil dostat se k pomoci. Byly to chudé ženy bez rodin, které skončily bez prostředků kvůli chybějícím sociálním službám. Ale byly to i obyčejné ženy, které sem dali zavřít příbuzní, aby se jich zbavili. Nellie vyděsilo zjištění, že zatímco sem přicházely jako psychicky zdravé, zdejší péče se na nich zle podepsala.
Články, které začala ihned po propuštění publikovat, se staly senzací. Vydala o svých zážitcích i knihu. Do ústavu se vypravila vyšetřovací komise, zaměstnanci ale měli čas se na kontrolu připravit, takže pacientky, které se novinářce svěřily se zneužíváním, byly propuštěny nebo převezeny jinam. Dům byl vydrhnutý od podlahy po strop a na menu se objevilo čerstvé jídlo. Soud dal ale za pravdu Nellie a zaměstnanci, kteří se dopouštěli týrání, dostali vyhazov. Její reportáže přispěly k reformě celého oboru. V ústavech přijali tlumočníky, kteří cizincům umožnili se domluvit. Navýšilo se financování institucí, které pečují o duševně choré, a přijala se opatření, aby v léčebných zařízeních nekončili lidé, kteří tam nepatří.
Přečtěte si také: Nejkrutější nacistické experimenty: Co všechno se testovalo na vězních v koncentračních táborech?
Nellie Bly se stala jednou z nejznámějších novinářek na světě, průkopnicí investigativní žurnalistiky a ikonou feministek. Psala o korupci ve státní správě i o černém trhu s novorozenci. Dva roky po reportážích z blázince se vydala na výpravu, kterou popisoval Jules Verne v románu Cesta kolem světa za 80 dní. A stihla to o týden rychleji než Vernův literární hrdina. Rekord se 72 dny ale držela jen krátce, po pár měsících to podnikatel George Francis Train zvládl za 67 dní. Ve třiceti se vdala za milionáře a s novinařinou sekla. Zemřela v roce 1922 na zápal plic.
Případ z Blackwellova ostrova zpracoval film Escaping the Madhouse: The Nellie Bly Story (2019) a do jisté míry i seriál American Horror Story: Asylum, kde je Nellie Bly výrazně inspirovaná postava novinářky Lany Winters.
Zdroj: Biography, Knihovna Kongresu
Video, které jste mohli minout: Ředitel obory Březka týral a střílel kočky v kleci. Policie věc znovu otevírá