Lidé proti mimozemšťanům: válku o vesmír vyhraje člověk

Boje o vesmír

Zatím nedokážeme vyřešit ani tak „malé“ války, jako byly boje v Sýrii, konflikty na Balkáně nebo v Africe. Ale jednou asi dojde k tomu, že se lidstvo dostane do vesmíru. A možná tam potkáme mimozemšťany, kteří nebudou úplně přátelští. Jak by dopadla válka s nimi?

Na tuto otázku se pokusili v nové studii odpovědět Thomas Targett a Duncan Forgan, vědci z Institute for Astronomy na University of Edinburgh.

Mladí astronomové se pokusili matematicky simulovat, jaké strategie by byly v takovém konfliktu nejvýhodnější. A zjistili, že právě ty, které používají lidé. Aby takový výzkum mohl vůbec vzniknout, museli vědci nejprve říci, jak by se mohli mimozemšťané chovat – a protože jsme zatím žádné cizí civilizace neobjevili, použili údaje o smyšlených mimozemšťanech. Našli je v počítačové hře Starcraft II.

Jde o jednu z nejoblíbenějších počítačových her na světě, v níž se konají velké mezinárodní turnaje. Hráči v ní v roli jedné ze tří ras bojují o vládu nad galaxií. Každá rasa má přitom vlastní možnosti a metody, které docela dobře odrážejí i reálné evoluční a ekonomické strategie. Zatímco Protosoové jsou technologicky vyspělá rasa spoléhající se na pomalou expanzi, Zergové, kteří připomínají filmové Vetřelce, zase dobývají co nejrychleji a spoléhají se na své množství. Třetí stranou konfliktu jsou lidé využívající hlavně inovace a improvizaci.

Vědci naprogramovali každé rase dvě nejčastější strategie, respektive modely chování. Pak je srovnali s obrovským počtem konkrétních realizací různých scénářů. Software, který pro tento účel vytvořili, pak stanovil, jaká rasa a jaká strategie by v takovém konfliktu uspěly nejlépe. Model nechali simulovat celkem stokrát – pokaždé válka o galaxie probíhala trošku jinak. Vítězem se stal ten, kdo dobyl nejméně 70 procent galaxie.

Člověk vítězný

Ukázalo se, že zdaleka nejúspěšnější je „mikrostrategie“ lidí. Tedy postup, kdy lidé s použitím malého počtu zdrojů rychle útočí na zatím slabého nepřítele. V největším množství scénářů uspěla právě tato metoda, která nejlépe využívala zdroje a současně nemrhala jednotkami. Osvědčila se proti nepřátelům, kteří zdroje hromadí a pak útočí s velkým počtem jednotek i proti technologicky vyspělejším protivníkům, kteří spoléhají především na pokročilost svých jednotek a na výzkum.

Vědci samozřejmě přiznávají, že jejich výzkum se nedá aplikovat na reálné konflikty. „Stejně nás ale těší, že bychom vyhráli!“ dodávají autoři studie… Celou studii najdete TADY.

Text: RD