Revoluční teorie o vzniku kontinentů má nové důkazy. Jasně ukazují na vliv asteroidů

Geolog Tim Johnson z Curtin University přišel v polovině roku 2022 se studií, která má podpořit několik desítek let existující teorii, že kontinenty původně vznikly v místech dopadů obřích meteoritů. Mělo se tak dít v průběhu první miliardy let historie naší planety díky tavení hornin v blízkosti povrchu a následném prostupu hlouběji, což odpovídá geologickému účinku dopadu meteoritů. Jako důkazy posloužily drobné krystalky zirkonu v horninách z kráteru Pilbara v západní Austrálii, který představuje nejzachovalejší zbytek dávné zemské kůry.

Studium složení izotopů kyslíku ve zmíněných krystalech zirkonu odhalilo procesy směřující k jádru Země a odpovídající střetu naší planety s masivními asteroidy. „Náš výzkum poskytuje první spolehlivý důkaz, že procesy, které nakonec vedly ke vzniku kontinentů, začaly dopady obřích meteoritů, podobných těm, které byly zodpovědné za vyhynutí dinosaurů, ale k nimž došlo o miliardy let dříve,“ uvedl Johnson ve své studii, kterou 10. srpna 2022 zveřejnil odborný časopis Nature.

Na prahu potvrzení nové teorie

Podle doktora Johnsona je pochopení vzniku a pokračujícího vývoje zemských kontinentů klíčové, protože se na nich nachází většina zemské biomasy, všichni lidé a téměř všechna důležitá ložiska nerostných surovin na planetě. „V neposlední řadě se na kontinentech nacházejí kritické kovy, jako je lithium, cín a nikl, tedy komodity, které jsou nezbytné pro vznikající zelené technologie, jež jsou potřebné pro splnění naší povinnosti zmírnit klimatické změny,“ přidává Johnson další vrstvu kontextu pro svou studii.

Aby ovšem mohla být teorie po letech konečně potvrzena, musí Johnson a jeho tým otestovat, že závěry aplikované na nálezy z kráteru Pilbara odpovídají také dalším oblastem s přístupem ke starobylé kontinentální kůře. Pokud naleznou shodu, můžeme se začít konečně bavit o potvrzeném způsobu tvorby pevniny a lépe pochopit její další vývoj. Do něj přirozeně spadá i opakovaná tvorba superkontinentů a rozpad na menší celky, jako tomu bylo v případě Pangey a rozlámání desky na stav odpovídající současnosti.

Zdroj: Sci Tech Daily