Velká vesmírná záhada: Tajemné světlo bliká každých 21 minut už 35 let. Popírá vědecké poznatky

Ve skutečnosti pulsujících objektů není v porovnání s ostatními mnoho. Když se navíc objeví nějaký, který nelze jednoduše zařadit do žádné škatulky, vědecká obec kroutí hlavou. Podobně jako v případě objektu pojmenovaného GPM J1839-10, o kterém nemá lidstvo sebemenší tušení, co by mohl být zač. Přesto je zajímavé ho sledovat, neboť už od roku 1988 vědci pozorují bliknutí, které se pravidelně opakuje každých 21 minut.

Mohlo by vás zajímat: Kdy vznikl vesmír? Podle nové studie nikdy!

Jedná se o pulsar?

Pokud astronomové objeví pulsující objekt, zpravidla jde o pulsar. Rychle rotující neutronovou hvězdu, která emituje elektromagnetické záření. Pokud nejsou póly takové hvězdy přesně obráceny k Zemi, vnímáme rotaci a ono elektromagnetické záření jako světlo majáku v pravidelných intervalech. Ty se v závislosti na velikosti hvězdy a rychlosti její rotace zpravidla opakují v řádech milisekund až po přibližně jednu minutu, nikdy však déle. Důvodem je to, že pokud by byla rotace pomalejší, nedocházelo by k uvolňování záření a ze Země bychom už takovou hvězdu zkrátka neviděli pulsovat. Tento objekt však skutečně bliká každých 21 minut.

Další možností je, že jde o tzv. magnetar, tedy další druh neutronové hvězdy, která emituje nějaké záření. Magnetary však obvykle provází rentgenové či gama záření, a to je vlastnost, kterou se tajemný objekt nevyznačuje. Když navíc astronomové magnetar s podobným intervalem pulsování objevili, ztratil se do tří let. GPM J1839-10 však nerušeně bliká mnohonásobně déle. Potenciálně by tedy mohlo jít o bílého trpaslíka s velmi silným magnetickým polem. Zřejmě poprvé by se však stalo, že by astronomové objevili takový, který září takhle jasně. Ani tak ale nejsou astronomové připraveni své bádání vzdát, byť momentálně nevědí, kam by úkaz zařadili.

Určitou možností je, že by mohlo jít o pulsy, jejichž zdrojem je mimozemská inteligentní forma života, ani to ale zřejmě nikdy nezjistíme se stoprocentní jistotou.

Zdroj: Popular Mechanics / Nature