Jak vysoký by mohl být největší mrakodrap, který jsme schopní postavit?

Nejvyšší budovy světa jsou často jen podvod. A to pěkně ubohý podvod. Architekti v touze po tom „mít v portfoliu nejvyšší dům planety“ provádějí s mrakodrapy pěkné triky: u většiny opravdu velkých staveb tvoří až třetinu prázdný prostor anebo jen anténa či něco podobného. Víc zřejmě v našich silách není – ale kde je hranice velikostí mrakodrapů alespoň teoreticky?

828 metrů – to je výška nejvyšší stavby na Zemi, slavné Burdž Chalífa v Dubaji. Nad svými konkurenty vítězí opravdu s pořádným náskokem, od druhé nejvyšší stavby světa ji dělí celých 200 metrů. Aby vůbec něco tak monstrózně velikého mohlo vzniknout, musel vzniknout úplně nový druh stavby. Je založen na trojnožkové konstrukci, kdy tři centrální nohy jsou zakotvené u jádra stavby. Jen tak je možné, aby byla Burdž Chalífa o tolik vyšší než klasické mrakodrapy s „dvojitým tubusem“.

Takhle budou vypadat nejvyšší mrakodrapy světa v roce 2018.

U mrakodrapů platí jednoduché pravidlo: stavba musí být nahoře lehčí, aby váha materiálu nezbortila základ konstrukce. Takže domy jsou pak čím dál užší. To jim potom pomáhá i proti poryvům větru – proti jehlovité konstrukci se vítr nemůže tak opírat a mrakodrap je stabilnější. Větším problémem jsou však zemětřesení. Letos v červnu se na schopnost odolávat zemětřesením podívali dva čínští architekti. A zjistili, že i supervysoké stavby (tedy vyšší než jeden kilometr) by měly být pozoruhodně odolné i proti extrémně silným otřesům půdy.

Podle architektů tedy nic nestojí v cestě kilometrovým nebo vyšším domům – ale část překážek se doposud vyřešit nepodařilo.

Výška výtahů

I když to vypadá jako prkotina, ale problém je to velký. Speciální výtahy, které využívá třeba Burdž Chalífa, vyjedou pouze do výšky půl kilometru. Pak si musí cestující přesednout na jiné výtahy, které je vyvezou výš. Jinak to nejde, zatím nemáme materiál, z něhož by se dala vyrobit lehčí a pevnější lana.

Stejný průšvih je rychlost. Nejrychlejší výtah světa dosahuje rychlosti 68 km/h – ale pro cestu do kilometrové výšky je to pomalé. A rychlejší to být nemůže ne kvůli technice, ale kvůli člověku: naše uši by tak rychlé změny výšky (a tedy tlaku) nezvládly. Přičemž nesmíme zapomenout, že při sestupu může jet výtah jen dvoutřetinovou rychlostí…

Výška není vše

Jak už jsme naznačili v úvodu, mnoho současných supermrakodrapů je mnohem menších, než to vypadá. Horní část není obyvatelná, případně ji tvoří jen jakási „Potěmkinova vesnice“. Bez této nadstavby by 61 procent světových mrakodrapů bylo nižších než 300 metrů. Například u 390metrového čínského mrakodrapu CITIC (stojí v Guangzhou) tvoří prázdný prostor až čtvrtinu celé stavby! Kilometrové mrakodrapy budoucnosti by určitě podobného triku využívaly také – ale zřejmě by tyto prostory byly ještě větší.

Jaké mrakodrapy nejvíc předstírají výšku? To jsou ony!

Celé to ale přináší jeden drobný problém: v tak vysokých domech by se lidem žilo dost špatně. Mnoho lidí špatně snáší třeba jen hodinu dvě na Sněžce. Ale v kilometrovém domě stojícím na průměrném místě na Zemi by vlastně žili v podobné nadmořské výšce celou dobu. V takových výškách už je méně kyslíku, liší se atmosférický tlak a pro lidi z nížin jsou zdejší podmínky nepříjemné především pro spánek nebo sport. Tyto věci se samozřejmě řešit dají, ale současná architektura na ně není připravená. Zatím…

Zábrana největší

Když vědecký magazín PopSci oslovil architekty mrakodrapů a ptal se jich, co je největší překážkou vzniku mrakodrapu vyššího než jeden kilometr, byly odpovědi prakticky vždy stejné: „vlastně jenom peníze“…