Zapomeňte na roboty, práci vám vezmou až zdigitalizovaní lidé!

Cortana

Počítačové emulace lidí mají být příštím milníkem v technologii umělé inteligence.

V dnešní době robotika postupuje kupředu mílovými kroky. Informační technologie a open-source vývoj přináší do běžného života praktické 3D tiskárny, levné bezpilotní letouny i automobily fungující bez řidičů – a obecně se očekává, že boom těch či oněch robotů během několika let bude poznat na každém kroku podobně, jako dnes podstatná část populace vlastní chytrý telefon nebo notebook. Je otázkou, co podobné pokroky udělají se zaměstnanosti lidí. Jsou však tací, kteří vidí ještě o krok dále a mluví o obrovském potenciálu "zdigitalizovaných lidí".

Funkční mozkové emulace na dosah?

Profesor na George Mason University a zároveň výzkumník na Oxfordské univerzitě Robin Hanson je jedním z těchto snílků. Server io9 ho vyzpovídal ohledně jeho nové knihy, v níž představuje svět budoucnosti plné mozkových emulací (programů), které pro potřeby jednoduchosti nazval em. Vědecko-fantastická fikce zná variace na em už dlouhé roky – například Cortala z herní série Halo je jednou z nich. Hanson však tvrdí, že em jsou relativně blízko realizaci.

Em (ze slova "emulace", příbuzného od "simulace") by vznikla superdetailním naskenováním lidského mozku do počítače a jeho rozpohybováním informační technologií. K tomu bude samozřejmě třeba detailně poznat fungování jednotlivých částí mozku na té nejdetailnější úrovni. Em by po "zapojení" při dostatečné informační kapacitě byl zdigitalizovanou verzi lidského protipólu – měl by jeho kapacitu i fungování. Dodá-li se emu patřičná smyslová výbava, tedy robotické oči a uši, měl by i stejné nebo lepší schopnost jako člověk. A podle Hansona by emy změnily svět.

První na ráně je samozřejmě možnost snadného kopírování talentu daného individua. Hanson mluví o příkladu právníka, který po zdigitalizování svého mozku do emu může sloužit jako obhájce, soudce či obžaloba ve stejných případech kdekoliv po světě ve stejný okamžik. Potenciální dopady jsou však mnohem vyšší – lidský mozek si totiž informace mezi neurony předává překvapivě pomalu, pouhými několika desítkami metrů za sekundu. Co stačí našemu vnímání světa, by však ve světě informační technologie mohlo být násobně urychleno – v případě existence kvantových počítačů budoucnosti minimálně na rychlost světla. Daný em by tak mohl uvažovat mnohem rychleji, a přeneseně řečeno by pro něj jediná lidská sekunda mohla být ekvivalentní roku bádání. Emy by mohly pilotovat výrobní stoje i bojové mašiny, stejně jako vykonávat finanční či právní úlohy. A to daleko rychleji a efektivněji než lidé.

Lepší než umělá inteligence

Hanson pracoval skoro třicet let v oblasti vývoje umělé inteligence a v emech vidí oproti programovatelné AI nemálo výhod, především pramenících z lidské přirozenosti. "Typickou odpovědí (v pokroku ve výzkumu umělé inteligence) je, že jsme za dekády dospěli k možnosti simulovat lidské schopnosti cirka k pěti až deseti procentům. Tímto tempem bychom dospěli k počítačům s lidskou úrovní za tři až čtyři století." Emy by eliminovaly potřebu vystavět umělou inteligenci částečku po čátečce, protože by spoléhaly na simulování toho, co už perfektně funguje, tedy našeho mozku.

Hanson se nezamýšlí jenom nad základními možnostmi, ale i ekonomickými či sociálními dopady. Cena digitalizace prvního člověka by samozřejmě byla astronomická, možnost snadno jej zkopírovat by však brzy srazila náklady na přijatelnou úroveň. Měly by emy právo na mzdu, nebo by byly chápány jako běžné programy. Nevznikla by rebelie digitálních lidí? A co etika ve světě, kde jediná kopie člověka existuje v mnoha verzích?

Úskalí singularity

Je jasné, že emy by měly za následek vznik světa, jemuž by současná logika byla cizí – a dost možná by v něm brzy pro lidi z masa a kostí nebylo místo. Dle Hansona by však emy zřejmě překvapivě samy zvolily délku svého života kratší. Přesto by v jejich superrychlé interakci docházelo na vznik kultur, které by byly mimo pomalé, lidské chápání.

Hanson ke své cti nepředpokládá konkrétní časový rámec vzniku emů – jeho nápady mohou vzniknout za dekádu, tisíc let nebo nikdy. Tvrdí však, že dopady emů si lze už realisticky představit. Idea emů je navíc nápadně podobná vizím hnutí "singularistů", čili vědců i laiků, kteří tvrdí, že v řádu několika desetiletí (první demonstrace by prý měla vzniknout k roku 2030, masová aplikace k roku 2050) dle Mooreovy rovnice dojde informační technologie k bodu, kdy se vyrovná lidskému vědomí a velmi brzy poté ho překoná. Tato "singularita" by se dále zrychlovala geometrickou řadou a umožnila by digitální nesmrtelnost lidí a novou éru lidstva – pokud by výsledek bylo možné ještě nazývat lidstvem.

Singularita má však, stejně jako Hansonovy vize, stále daleko k realizaci – kritici ji ostatně posměšně označují za „nanebevzetí ajťáků". Poznání ohledně lidského mozku i dnešní výkony počítačů dnes mají stále velmi daleko k možnosti vytvořit funkční digitální model mozku. Naději ovšem vzbuzují CNT počítače, které by měly zaručit pokračování trendu Mooreovy rovnice o zrychlující se informační kapacitě počítačů. Po nich by mohly zase přijít kvantové počítače. Stejně tak výzkum fungování mozku využívá dnešní vyšší kapacitu počítačů či možnosti sdílení dat.

Pokrok se tak zjevně ubírá směrem, který vyhojuje Hansonovi a dalším snílkům, minimálně v nadcházející dekádě se však zřejmě revoluce emů nemusíme obávat či v ni doufat.

Ladislav Loukota