Američani mají bojové roboty, které nerozeznáte od ptáků

Robot Maveric Zdroj: US ARMY

Bezpilotní letouny už nad dnešními bojišti nejsou nic neobvyklého. Jenže rozeznat je pouhým okem nedá moc práce, protože i ty nejmenší a nejméně nápadné mají tvar lidského výtvoru.

Moderní bezpilotní drony stále více používají ke svému pohonu tiché elektromotory, aby se mohly nenápadně pohybovat nad zájmovými oblastmi. Ovšem aby vojáci měli opravdu přesné informace, musejí drony své cíle pozorovat i několik desítek minut či hodiny. Tak se vystavují riziku, že si jich oči protivníků všimnou. Odhalení pak znamená, že protivník změní své plány, v horším případě dálkově řízený letoun zničí.

Přesně takové zkušenosti získala americká armáda v Afghánistánu. Proto ministerstvo obrany minulý rok vypsalo kontrakt na urgentní dodávku pozorovacích „ptačích“ minidronů pro malé bojové jednotky, které by byly pro bojovníky Talibánu opravdu neviditelné. Tak koncem loňského roku američtí vojáci v Afghánistánu dostali první sérii 36 dronů pojmenovaných Maveric. Na svědomí je má floridská společnost Prioria Robotics a svým vzezřením na první pohled připomínají letícího opeřeného dravce.

Dravec v akci

Maveric je pozorovací minidron, jeho hlavní „výzbrojí“ jsou tedy především různé druhy kamer. Celá konstrukce je modulární, takže může být lehce přizpůsoben různým misím i rozličnému vybavení a pohonu. Jde o taktický letounek, který ovládá jen jeden operátor. Dron je natolik malý, skladný a lehký, že jej může ve speciálním pouzdře přenášet na rameni společně s ostatní polní výstrojí. O něco více než kilogram vážicí a necelých 70 cm dlouhý letounek opravdu žádnou výraznou zátěž pro vojáka nepředstavuje.

Maveric je vyroben z ultralehkého karbonu, včetně křídel, které mají podobu imitující ptačí letky. Při letu ve výšce 100 m a více je dron absolutně k nerozeznání do letícího ptáka. Navíc elektromotor s vrtulkou v zádi nevydává žádný zvuk. Právě křídla maveriku jsou jeho specialitou, jsou totiž ohebná a dají se kolem trupu svinout. Díky tomu je velmi snadné uložení do přepravního pouzdra o průměru 15 cm a operátor nemusí letounek před použitím zdlouhavě skládat dohromady. Flexibilní a přitom pevná křídla navíc umožňují létání i ve velmi turbulentním vzduchu a při silném větru bez rizika jejich poškození.

Střemhlavý sebevrah?

Malý maveric dokáže podle podmínek létat 45 až 90 minut a operátor jej může řídit až do vzdálenosti 5 km. Pozorování se provádějí z výšky 30 až 150 m, ale dostup činí až 7,5 km. Maveric má s ptáky společnou ještě jednu vlastnost. Dokáže se s velké výšky střemhlav vrhnout dolů a bezpečně se zastavit ve výšce, kterou operátor určí pomocí dálkového ovládání. Je to výhodné v případě, kdy pozorovatel potřebuje detailnější pohled na cíl ve velmi krátkém čase a zoom kamery na to nestačí.

Optoelektronická výbava může být variabilní. Standardně maveric nese přední kameru v nose trupu a v jeho středu je kazeta s baterií, elektronikou a další kamerou. Ta je buď přehledová otočná o 360 stupňů, může to však být i infrakamera, kamera s vysokým rozlišením nebo ultrazoomová. Dron pro přenos informací a obrazu v reálném čase disponuje data a videolinkem. Operátor k ovládání maveriku používá dotykový zodolněný laptop Panasonic a ovladač do ruky podobný těm, jež se používají u dnešních videoher.

Operátor má k dispozici například i software pro naprogramování letové trasy maveriku, ale i třeba pro kompenzaci roztřeseného obrazu přenášeného z dronu. Ten má také systém detekující pohyb a překážky v jeho okolí, takže se dokáže zcela autonomně vyhnout srážce. Maveric dokáže létat samostatně bez zásahu operátora a také automaticky přistát podle předem zadaných souřadnic z GPS. Operátor však může parametry letu i přistání kdykoliv změnit nebo přejít na manuální pilotáž.