Kdo se cítí mladý, má výkonnější paměť

Jsme tak staří, jak se cítíme

Nejde totiž jen o pocit, protože existuje reálný vztah mezi takzvaným subjektivním věkem, tedy věkem, na nějž se cítíme, a dobrým zachováním mozkových funkcí. Ten, kdo se cítí být zdravý, je také méně vystaven depresím. A kdo se cítí mladší, je také ve skutečnosti mladší, a kdo se cítí být starší než je jeho skutečný věk, je také starší, píše italský deník Corriere della Sera.

Tyto souvislosti byly zjištěny při výzkumu, který provedl tým pod vedením profesora Seyula Kwaka ze Soulské národní univerzity a který zveřejnil časopis Frontiers in Aging Neuroscience. Výzkum potvrdil také obecnější skutečnost, že každému ubíhá čas jinak a že jeho vliv na organismus mohou zpomalovat nebo naopak zrychlovat různé faktory.

Vědci vyšetřovali 68 osob ve věku od devětapadesáti do čtyřiaosmdesáti let magnetickou rezonancí, aby vyhodnotili objem šedé hmoty mozkové, která je přímo zodpovědná za funkční úbytek související s věkem. Zároveň zjišťovali jejich subjektivní věk pomocí speciálních dotazníků, mnemonické schopnosti a celkový zdravotní stav. Ukázalo se, že kdo se cítil mladší, měl skutečně výkonnější paměť, byl zdravější a byl méně vystaven depresivním příznakům. Rozdíl zůstával stejný, i když byly výsledky korigovány, pokud jde o možné odchylky v závislosti na různých profilech osobnosti.

Starý a mladý mozek

"Když jsme zkoumali strukturální odlišnosti šedé hmoty, zjistili jsme, že objem prefrontální kůry (část mozku, která je hned za našima očima a čelem v oblasti spánkových laloků) a striatální oblasti (oblast nad čelem) vykazuje spojitost s tím, jak starý se kdo cítí," uvádějí autoři výzkumu.

"Obzvláště oblast prefrontální kůry slouží k potlačování neužitečných informací. Jestliže si člověk uchová dobrý objem v této oblasti mozku, znamená to, že si udržuje dobrou výkonnost mozku a schopnost řešit složité úkoly. Naopak další oblasti mozkové kůry, které jsou významné, pokud jde o pokles kognitivních schopností, nejsou spojeny se subjektivním věkem," napsali vědci.

Jihokorejští psychologové rovněž zvažovali hypotézu, že ten, kdo se cítí být mladší, má spíše tendenci vést aktivní život jak z hlediska fyzického, tak i z hlediska kognitivního. Tento životní styl může zlepšovat stav mozku a tedy vést k pocitu, že jsme mladš, než je náš skutečný věk.

Také v tomto případě platí opačné pravidlo. Kdo se cítí být starší, než je jeho skutečný věk, může mít tendenci k sedavému životnímu stylu a nízké mentální aktivitě. To přispívá ke stárnutí jeho mozku. "Kdo se cítí být starší než je jeho skutečný věk, by měl zvážit změnu životního stylu a svých každodenních aktivit," soudí autoři výzkumu.

ČTK