Až vám bude těžko od srdce, nechte si ho omotat "zlatou pavučinou obvodů". Revoluční řešení srdečních problémů

Velký skok v léčbě akutních srdečních poruch slibuje nový robotický návlek vyvinutý ve Spojených státech. Vzduchem poháněn zařízení se s pomocí chirurgů omotá kolem srdce a pomáhá mu v pravidelném fungování, dokud se pacient neuzdraví. Jde přitom jenom o jeden z několika posledních pokusů vnést do kardiochirurgie technologii 21. století.

Pomoc nové generace

Zařízení vyvinuli doktoři z Harvardovy univerzity a Boston Children’s Hospital s nadějí, že se s jeho pomocí dočkají hospitalizovaní pacienti po srdeční zástavě a infarktu silnější pomoci, než jakou doposud poskytují externí podpůrné přístroje či implantované mechanické pumpy levokomorové srdeční podpory. Tyto mašiny však přicházejí do přímého kontaktu s pacientovou krví, čímž se zvyšuje šance na vznik sraženin - ne všichni pacienti si přitom mohou dovolit brát antikoagulanty pro snížení srážlivosti krve.

Nový implantát však namísto obcházení srdce tento orgán doslova omotává a podporuje jeho přirozenou funkci – sám do kontaktu s přečerpávanou krví nepřichází. Energii mu dodává externí vzduchová pumpa. Ačkoliv by bylo zřejmě možné systém učinit relativně mobilní (například skrze přenosnou pumpu umístěnou v batohu), rozhodně není zamýšlen pro trvalou aplikaci do těla, ale čistě jako jakýsi podpůrný přístroj nové generace. Neznamená to však, že je zcela bez inovací. Vzduchem poháněný návlek lze relativně snadno upravit pro libovolného pacienta a to nejen co se týče velikosti, ale i oblasti jeho potíží – dokonce je možné měnit míru tlaku na různé srdeční oblasti v průběhu vývoje léčby.

Zařízení je však přesto stále vysoce experimentálního charakteru. Dosavadní testy na praseti prokázaly jeho funkčnost, klinické testy na lidech se zatím rýsují kdesi na horizontu. Doktoři jsou však optimističtí. "Většina lidí se srdečním selháním si stále zachovává část nepoškozených srdečních funkčních," sdělil Frank Pigula, jeden ze spoluautorů výzkumu v původním prohlášení, "Jednoho dne by jejich srdcím podobný robotický návlek mohl pomoct do takové míry, že by se jejich život vrátil do starých kolejí." Ačkoliv je toto datum stále neznámé, je rozhodně pozitivní, že nejde jediný výstřelek podobného druhu. Naopak lze říct, že svému srdci podáváme skrze technologie stále výraznější pomocnou ruku.

Srdeční záležitosti

Uplynulé století medicíny přišlo s celou řadou postupně vylepšovaných technologií pro podporu srdečních funkcí. Po sadě podpůrných přístrojů pro udržování zraněného pacienta při života přišel zejména rok 1958 s první implantací kardiostimulátoru – dnes relativně běžný přístroj pro léčbu poruch srdečního rytmu od té doby zachránil miliony životy, výrazně se zmenšil i zdokonalil. Ačkoliv jej dnes lidé vnímají jako samozřejmost, již kardiostimulátor je samozřejmě jedním z prvních příkladů aplikovaných implantátů a nápadně ilustruje, že se implantáty mohou stát doslova běžnou součástí života.

Naopak výrazně méně štěstí jsme doposud měli s umělými srdci. První pokusy s vývoje náhražek srdečního orgánu se datují až do 40. let 20. století, avšak na první přímou operaci došlo teprve v roce 1969, kdy dvojice chirurgů implantovala pacientovi čekajícímu na transplantát dočasné umělé srdce. Fungovalo po 64 hodin a pacient se pak dočkal náhrady – bohužel zemřel vlivem zápalu plic o necelé dva dny na to. I když dnes existuje celá řada umělých srdcí, prakticky všechny stále slouží jenom jako drahé a veskrze dočasné náhrady pro čekatele na lidský transplantát. Poslední prototypy jsou sice již vyvíjeny jako permanentní náhrada, výzkum a zejména testování jsou však stále velmi pomalé.

Pro příštích pár dekád tak zřejmě budou hybridní postupy léčby nemocného srdce stále ještě výrazně spolehlivější metodou ochrany srdce, než spoléhání na celou náhradu. Kombinace toho nejlepšího, co evoluce lidským tělům nadělila spolu s pouze limitovaným zásahem technologií, může stále nadělovat nové objevy. Tři roky nazpět například profesoři John Rogers z University of Illinois a Igor Efimov z Washington University vyvinuli jakýsi "superkardiostimulátor" schopný nejen korekce rytmu, ale i dočasného stimulování celé funkce srdce v případě infarktu či zástavy. Lehký, spolehlivější a bezdrátově stavěný vynález vypadá jako zlatá pavučina obvodů, kterou jsou v případě potřeby s to dodat selhávajícímu srdci nový impulz k činnosti. Systém by tak mohl nahradit jak kardiostimulátory, tak i defibrilátory.

Rogersův a Efimovův implantát ovšem za uplynulé roky pramálo pokročil vstříc klinickým testům. Podobně může velmi dlouho trvat i otestování robotického návleku. Než se tak podobné vynálezy dočkají přímé aplikace – a nesetkají-li se samy s podobnými problémy jako umělá srdce – bude to ještě pěkných pár let trvat.

Text: Ladislav Loukota