Jak se létalo s Blackbirdem? Pilot prozradil, v čem bylo nejrychlejší letadlo všech dob unikátní

Veterán amerického letectva Adelbert "Buzz" Carpenter pracuje coby dobrovolník v Národním muzeu letectví a kosmonautiky ve Washingtonu. Lidem, kteří do muzea zavítají, se zanícením předává všechny informace o legendárním stroji SR-71 Blackbird, který se pyšní titulem nejrychlejšího letadla, které kdy bylo vytvořeno. Blackbird se od země poprvé odlepil v roce 1964 a v americkém letectvu sloužil až do roku 1998. Carpenter s ním ještě jako aktivní pilot nalétal úctyhodných 777 hodin a nyní je studnicí mnoha zajímavých informací, které nadšeně předává komukoliv, kdo se ho zeptá.

Nejrychlejší proudové letadlo s lidskou posádkou

Jak už zaznělo v úvodu, Blackbird byl nejrychlejším proudovým strojem s lidskou posádkou a rekord drží díky překonání rychlosti 3529 km/h, což je klasifikováno jako mach 3,29. Letět tak rychle ale nebylo pro letadlo samozřejmostí a jeho konstruktér Clarence Johnson musel vzít v potaz skutečnosti, které se jiných proudových letadel netýkají, nebo pro ně nejsou tak kritické. Jednou z věcí, která provázela Blackbird od samotného startu, byla jeho hmotnost. Údaj o maximální vzletové hmotnosti uvádí 78 000 kilogramů, jak ale vysvětluje Carpenter, start s takovou výchozí zátěží byl pro podvozek a podvozkové nohy nesmírně namáhavý. Z toho důvodu Blackbird pravidelně startoval jen s polovinou nádrže, ta pak byla doplněna až za letu.

V momentě, kdy byl Blackbird ve vzduchu a měl dostatek paliva, mohl postupně vyvinout rychlost trojnásobně přesahující rychlost zvuku, což s sebou však přináší obrovské tření a rapidně narůstající teplotu. Carpenter uvádí, že se povrch letadla mohl rozehřát až na 300 stupňů Celsia, což se týkalo i okénka pilota. I z toho důvodu prý bylo zkonstruováno z několik centimetrů silného skla, které bývalý pilot přirovnává ke sklu ze dvířek od trouby. Ani to ale nezaručovalo, že by piloti mohli byť jen přiblížit ruku k okénku, i když na sobě měli ochranný oblek připomínající skafandr.

Dalším důležitým aspektem pak byla rozpínavost materiálu, z něhož byl Blackbird vytvořen – nešlo totiž o hliník, který by takové teploty po dlouhou dobu letu nesnesl, ale o titan. Konstruktéři mu v draku letadla i na křídlech doslova vytvořili prostor, a jak Carpenter na videu názorně ukazuje, značné mezery viditelné během klidného stavu letadla byla hmota titanu schopná během letu vyplnit. Ostatně, letadlo se mohlo ve vysoké rychlosti protáhnout až o deset centimetrů, což je na poměry letectví značná odchylka. Rozpínavost celého letadla a vysoká rychlost s sebou ale přinášely i značné výhody, jako byla možnost uletět případným nepřátelským raketám nebo rychlá výměna přední části letadla, která byla k trupu připevněna pouhými čtyřmi šrouby, protože o její bezpečné setrvání na místě se postaralo proudění vzduchu.

SR71 Blackbird Refueling #avgeek #aviation #flying pic.twitter.com/SFDo0lOo3C

— Jet Stream (@jets_private) April 1, 2020

K vývoji nevědomky přispěl Sovětský svaz

Zajímavostí je i fakt, že podle Carpentera pocházel veškerý titan na výrobu Blackbirdů ze Sovětského svazu, aniž by samozřejmě byly protistraně zveřejňovány detaily obchodu. Dá se tak mluvit o tom, že k jedné z nejfantastičtějších hrozeb Sovětský svaz sám významně přispěl a pro Američany musel mít celý projekt příchuť malého vítězství už v době, kdy Blackbird teprve vznikal na rýsovacích prknech inženýrů. Jak už ale padlo výše, od roku 1998 je SR-71 minulostí, jelikož ho letectvo Spojených států i NASA vyřadily ze služby jednak kvůli vysoké pořizovací ceně (přibližně 700 000 000 korun za jeden kus), ale také proto, že dostat z letounu sesbírané informace byla vždy otázka několika dní. Důvodem bylo mimo jiné zpracování několika kilometrů filmového pásu a obtížná manipulace s ním.