Jak vypadá dokonalé lidské tělo? Vědecký model odhalil znepokojivé monstrum

Lidské tělo nám sice umožňuje spoustu věcí, dokonalé ale rozhodně není. Kvůli některým jeho designovým chybám jsme dokonce náchylní ke zraněním. Stačí se podívat například na kolena, která je velmi snadné si poškodit. Takové zuby jsou zase svou kazivostí, bolestivostí a zároveň nepostradatelností vysloveně nepraktické.

Odbornice na anatomii Alice Robertsová se rozhodla zkusit všechny slabosti opravit, i když samozřejmě jen teoreticky. Ve spolupráci s umělci Scottem Eatonem a Sangeetem Prabhakerem vytvořila model svého vlastního těla v životní velikosti, na němž demonstruje, jak by takové skutečně dokonalé lidské tělo vypadalo. A těžko říct, která jeho část je na pohled víc znepokojující.

Estetika ustoupí praktičnosti

Začněme zostra dítětem, které takto vylepšenému člověku čouhá z klokaní kapsy uprostřed břicha. Je ovšem pravda, že stejný průběh porodu a těhotenství, jako mají vačnatci, by byl pro ženy daleko příjemnější a asi i o dost bezpečnější než stávající systém. Dalším takovým „zlepšovákem“ jsou uši, za něž by se nemusel stydět ani elf Legolas. Ve skutečnosti jsou vypůjčené od netopýrů a zajišťovaly by téměř dokonalý sluch. Oči chobotnice by zase vyřešily slepou skvrnu, kterou mají lidské oči v místě, kde zrakový nerv vystupuje ze sítnice. Díky žabí kůži bychom dokázali měnit odstín podle toho, kde bychom se zrovna nacházeli, a pštrosí nohy by zajistily kolenům daleko větší odolnost.

Další vylepšení už na první pohled tolik vidět nejsou, přesto by ale byla možná mnohem zajímavější a kýženější než ta očividná. Jedním z nich je třeba robustnější páteř podobná té, kterou mají šimpanzi. Psí srdce, které má oproti tomu lidskému víc připojených tepen, by zase dokázalo zredukovat riziko náhlé srdeční příhody. Ptačí plíce by se pro změnu hodily při běhání, protože jimi vzduch proudí jen jedním směrem, nikoli dvěma.

Znepokojivý pohled na výsledek

Projekt, o kterém společnost BBC nedávno vydala dokument, zveřejnilo vědecké muzeum v Londýně. Když byl model odhalen veřejnosti, reakce byla zvláštní, protože na něm skutečně je cosi podivně znepokojivého. Ostatně i samotné autorce, která model sice navrhla, ale hotový ho ale viděla až ve chvíli odhalení, chvíli trvalo, než výsledek své práce vstřebala. „Páni, ani se na to nemůžu dívat, je to tak zvláštní,“ komentovala Robertsová pohled na svou „vylepšenou“ podobiznu. „Je tak odlišná, a přitom v určitém smyslu tak realistická.“ Realitě ale samozřejmě bizarní figurína pravděpodobně nikdy odpovídat nebude; minimálně ne v případě, že ponecháme další formování lidského těla na přírodě.