Americká odveta za Pearl Harbor byla hořkosladká. Nepovedené bombardování spustilo popravy 250 000 civilistů
Těsné úniky 2. světové války S1 (2) – Nálet na Tokio
Útok na základnu Pearl Harbor byl pro Ameriku znamením, že není nezranitelná, a zároveň ujištěním pro Japonsko, že pro Spojené státy mohou představovat hrozbu. Proto se americká armáda rozhodla pro odvetný úder, jenž by posílil morálku Američanů a podryl nabyté sebevědomí Japonců.
Celou akci naplánoval a vedl podplukovník Jimmy Doolittle. Po dvou měsících náročného výcviku bylo 1. dubna 1942 na loď USS Hornet naloženo 16 armádních bombardérů B-25B ze 17BG pro pětičlenné posádky. Letouny byly speciálně upraveny pro náročnou operaci na japonské půdě. Každý z nich nesl přídavné nádrže paliva a 4 pumy o hmotnosti 227 kg, tři tříštivo-trhavé a jednu zápalnou. Kvůli váze bylo potřeba ušetřit na obranných prvcích, a tak měly některé letouny alespoň dřevěné imitace kulometů, jež mohly případného agresora zastrašit.
Bombardéry míří na Japonsko (ilustrační foto) Zdroj: Buena Vista Pictures
USS Hornet Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Piloti startovali vůbec poprvé z letadlové lodi Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Bombardér B-25B Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Členové Doolittleova náletu Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Japonci útok na Pearl Harbor dobře promysleli Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Brzký start
Po několika dnech na moři se Hornet spojil se svazem torpédoborců a křižníků, který jim měl poskytnout podporu. Vše běželo hladce až do chvíle, kdy letadlovou loď USS Hornet zaregistroval japonský hlídkový člun působící od japonského pobřeží dále, než Američané předpokládali. Třebaže Američané člun potopili, nestihli zabránit odvysílání zprávy o jejich pozicích. Proto se Doolittle a kapitán Hornetu Marc Mitscher rozhodli pro riskantní krok – okamžitý start. Háček byl v tom, že loď se nacházela 320 km od plánované pozice. Bombardérům tudíž hrozilo, že nebude stačit palivo.
Piloti vzlétli 18. dubna 1942 a letěli těsně nad hladinou, aby se vyhnuli detekci radarů. V pořadu Těsné úniky 2. světové války uvidíte, jak část letadel svrhla bomby na Tokio, čtyři z letadel si ale po jenom rozebrala města Jokohama, Kóbe, Ósaka a Nagoja. Přestože cílem byly vojenské objekty a továrny, bomby se nevyhnuly ani obytným čtvrtím. Letouny se střetly s lehkou protileteckou palbou, žádný z nich ale nebyl vážněji poškozen. Horké chvíle nastaly až po akci.
Překvapivý návrat
Jeden z bombardérů, který měl nejméně paliva, zamířil do Sovětského svazu coby nejbližší nepřáteli neobsazené země. Vřelého přijetí se zde ale posádka nedočkala, místo toho byla internována a letadlo zabaveno. Později se ale posádce bombardéru podařilo uprchnout do Íránu. Zbylých 15 letadel odletělo do neobsazené části Číny. Nebyla to jednoduchá cesta, noc se blížila a počasí horšilo. Posádky nouzově přistávaly či vyskakovaly v Číně, nemálo z nich se ale ocitlo v Japonci obsazené části. Většina z nich se dostala do bezpečí, často za pomoci čínských civilistů. Japonci zahájili brutální operace, při nichž popravili cca 250 000 civilistů. Dva muži zahynuli při nouzovém přistání, osm jich padlo do zajetí. Materiální škody na Japonsku byly minimální. Jakmile se posádky vrátily, prohlásil zdrcený Doolittle, že nálet byl neúspěch a do vlasti se vracel v očekávání vojenského soudu.
Čtěte také: 9 věcí, které nevíte o Bitvě u Midway: Roland Emmerich místo ní kdysi natočil Patriota
Proto bylo trochu překvapením, když byl Doolittle i s posádkami bombardérů vyznamenán. Materiální škody sice byly minimální, operace ale měla obrovský morální a psychologický význam. Tentokrát to byli Japonci, kdo si uvědomil svou zranitelnost, zatímco americká morálka stoupla. Japonci na nálet reagovali pokusem dobýt Midway, to se ale nakonec přičetlo k jejich dalším neúspěchům.
Zdroje: Encyclopedia Britannica / Naval History