Nejbombardovanější místo na světě: Planina džbánů v Laosu je dodnes posetá krátery
Tajná válka, tedy bombardování Laosu, byla tak tajná, že se o ní jako o válečné akci nesmělo mluvit. Bombardování se v CIA označovalo jako „jiné operace“.
Archeologická lokalita Planina džbánů spadá pod ochranu UNESCO. Zdejší megalitické džbány leží mezi obrovskými krátery od výbuchů amerických bomb a některé z nich jsou proražené střepinami.
Dva miliony tun bomb
Válka ve Vietnamu byla sice oficiálně válkou mezi severním a jižním Vietnamem, ale všeobecně je známo, že tam bojovali Američané a Sověti o to, zdali v zemi bude komunismus, či nikoliv. Součástí bojů bylo i tajné bombardování sousedního Laosu s cílem blokovat severovietnamské zásobovací trasy.
Bomba jako atrakce na ulici v Phonsavanu Zdroj: Topi Pigula
Na Laos tak během nikdy nevyhlášené a všeobecně utajované války spadlo neuvěřitelných 250 milionů bomb, což z Laosu činí nejbombardovanější zemi na světě. V přepočtu na váhu to činí zhruba 2 miliony tun bomb. Konflikt vešel do povědomí jako „tajná válka“ a CIA, pod jejíž taktovkou se bojové akce odehrávaly, ji ve svých hlášeních označovala jako „jiné operace“. Část nevybuchlé munice (odborníci udávají, že jde o 30 % všeho, co bylo na Laos shozeno) je stále aktivní, což je problém zejména pro zemědělce, kterých je v zemi většina. Podle Pullitzerova centra zabily americké bomby kolem 50 000 Laosanů, přičemž 98 % z nich byli vesničané. Dodnes má být v Laosu kolem 80 milionů nevybuchlých bomb, jež i po desítkách let stále zabíjejí.
Phonsavan Jar Plain Kráterové pole Zdroj: Topi Pigula
Kazetové bomby
Blu 3 B, Blu 26 B, Blu 24 B. Zkratky, které naprosté většině lidí nic neřeknou, ale ti, kdo je znají, vědí, že mají co do činění s malými bombičkami, které tvořily náplně velkých kazetových bomb. Zjednodušeně řečeno – kontejner plný smrtících náloží o velikosti tenisového míčku se během pádu otevřel a svůj náklad (submunici) vysypal, čímž pokryl výrazně větší plochu, než kdyby ji rozmetal pozemní explozí. Kazetové bomby byly určeny k ničení živé síly protivníka a mohly být nebezpečné jen slabě pancéřovaným cílům. Kazetová bomba typu SUU-30 obsahovala 665 kusů submunice. Každá z bombiček obsahovala 0,32 kg TNT nebo cyclotrolu a rozlétla se na zhruba 600 ocelových střepin. Samotná kontejnerová bomba typu CBU 24B měřila na délku 36,2 cm a vážila 363 kg. Jak kazetové bomby, tak jejich obsah je běžně v Phonsavanu a okolí k vidění. Malé kovové „tenisové míčky“ vypadají jako hračky, takže není divu, že děti patří mezi časté oběti.
Submunice kazetových bomb Zdroj: Topi Pigula
Zákaz, který přišel pozdě
Zákaz kazetové munice, který vešel v platnost na základě Dublinské dohody v roce 2008, byl akceptován v roce 2011 i českým parlamentem, který přijal zákon tuto munici nepoužívat. V paragrafu 2 se doslovně, jasně a jednoznačně píše: „Zakazuje se používat kazetovou munici.“ Navíc se zakazuje kazetovou munici vyvíjet, vyrábět, vlastnit, skladovat. Ovšem následující paragraf mluví trochu jinou řečí: „Česká republika zastoupená Ministerstvem obrany (dále jen „ministerstvo“) může nabývat, mít v držení nebo převést na jinou smluvní stranu Úmluvy nezbytně nutné množství kazetové munice pro účely vývoje nebo výcviku techniky vyhledávání, odstraňování anebo ničení kazetové munice, a za účelem vývoje prostředků proti kazetové munici.“
I my jsme totiž byli schopní tento typ bomb používat. Letoun Aero L-159 Alca mohl nést kontejnerovou pumu CBU-87 s 202 kusy submunice typu BLU-97/B. Ovšem československé Aero se nemohlo rovnat těžce vyzbrojenému AC-130 či strategickému bombardéru B-52, které během kobercového bombardování zasypávaly Laos smrtí.
Podívejte se, na čem stojí chýše. Zdroj: Topi Pigula
Truhlíky z bomb a bombová vesnice
Svářečka jiskří a místo klasické kukly si svářeč chrání zrak motocyklovou přilbou s temným plexisklem. Z trupu kazetové bomby dává dohromady budoucí velký truhlík na kytky. Rozhodně nejde o originální nápad, něco podobného se v okolních obcích vyskytuje sice ne zcela běžně, ale taky ne úplně výjimečně. Zkrátka tu a tam na podobnou úpravu narazíte. Městečko Phonsavan je poseté bombami. Nikoliv však ve smyslu volně se povalující munice, ale při pečlivějším sledováním ulic tu a tam uvidíte tělo velké bomby jako poutač k hostelu, podpěru kůlny nebo zabudovanou coby sloupek plotu. „Přestavuji tady hotel, tak chci mít pěkný vstup,“ vysvětluje budoucí pan hoteliér.
Budoucí truhlík na kytky z americké bomby Zdroj: Topi Pigula
Laos se skutečně stává (respektive stával, neboť aktuální celosvětová pandemie cestování na nějaký čas zastavila) novou mekkou baťůžkářů a Phonsavan s krátery posetou Planinou džbánů je zajímavou zastávkou. Ostatně jako každé místo, které se dostalo na seznam UNESCO.
Poznáte v čem roste cibule? Zdroj: Topi Pigula
Jednou z military atrakcí je 27 kilometrů vzdálená „bomb village“, kde by turista na základě fotek z letáčků soudil, že je postavena na nevybuchlé munici. Fotky sice nelžou, ale v zásadě jde o jediný velký plot postavený u malého muzea hmonské kultury ve vesnici Na Kam Peng. A ten, když se šikovně vyfotí, tak působí monumentálně. Zvlášť když si představíme, že každá z bomb nesla stovky kusů bombiček a každá z bombiček se rozlétla na stovky střepin. Podobný pocit lze zažít na lokalitě zvané Planina džbánů 1, kde jsou ve vypálené trávě stále jasně vidět desítky let staré krátery o průměru až 10 metrů.
Nezvyklý plot. A není z armádních přebytků... Zdroj: Topi Pigula
Zatímco krátery se pomalu zazemňují, jinde se v období dešťů odplaví část půdy a dosud skryté bomby se dostávají k povrchu, a dokonce se díky pohybům zeminy posouvají. Okolní stráně rozhodně nejsou bezpečné, byť výše zmiňovaný budoucí hoteliér říká: „Tohle je jen obal, ten neublíží,“ a ukazuje na právě svařovanou část kazetové bomby. „Jenže to, co obsahoval leží stále v kopcích okolo.“