Jak probíhal boj o Šluknovský výběžek? Československý ústup se neobešel bez přestřelky

Tento pokus o puč sice díky vyhlášení stanného práva selhal, od 17. září ale získal nový impuls po vytvoření polovojenské organizace sudetských Němců, tzv. sudetoněmeckého Freikorpsu, jehož příslušníci byli také známí jako ordneři. Přestřelky byly stále častější a nepokoje zachvátily i další oblasti na Moravě a ve Slezsku. Armáda do pohraničí vyslala mobilní oddíly posílené o lehké tanky a obrněná auta a na většině míst obnovila pořádek.

Docházelo při tom k mnoha dramatickým situacím, kdy oddíly Stráže obrany státu (SOS) a jednotky pravidelné armády, ale také četníci, železničáři nebo poštovní úředníci čelili mnohonásobné přesile a hrozbě smrti nebo odvlečení. Jedním z takových míst byl i Německem ze tří stran obklopený Šluknovský výběžek, v němž Češi tvořili nejvýše pět procent obyvatel. Ústup posledních Čechů a vojáků pravidelné armády, mezi nimiž bylo i mnoho Maďarů a Němců z druhého největšího města výběžku, průmyslového Rumburku, popsal historik Jindřich Marek, který – kromě toho, že sám pochází ze Šluknova – se československým vojenským dějinám a tématu okupace Československa dlouhodobě věnuje.

Přečtěte si také: Mobilizace Čechoslováků proti Hitlerovi proběhla úspěšně. Interaktivní mapa ukazuje sílu naší obrany

Poslední Češi v Rumburku

Odpoledne 22. září 1938 začínala být situace v Rumburku neudržitelná. V rukou Čechů zůstávalo už jen nádraží a budovy kasáren, které ale byly kolem půl čtvrté neprodyšně obklíčeny stovkami zfanatizovaných Němců. Ti s podporou příslušníků SA (Sturmabteilung, úderné oddíl NSDAP), kteří do města volně proudili z jen několik kilometrů vzdáleného území Říše, ovládli celé město.

Lehké kulomety v oknech kasáren zatím držely útočníky v šachu, jenže – na jak dlouho? Podplukovník pěchoty Antonín Martinec, velitel III. praporu 42. terezínského pěšího pluku, se rozhodl jednat. Dosavadní příkazy nezasahovat a nepoužívat vojenskou sílu naštěstí rušil nový rozkaz obsahující domluvené heslo ORLÍK, který posádka zachytila ve vysílání rozhlasu krátce před polednem. Znamenalo to jediné – možnost bojového ústupu směrem k nejbližší linii opevnění.

Kudy ustoupit?

Šluknovský výběžek, který tvoří zvlněná pahorkatina nacházející se na německé straně Lužických hor, se velení československé armády podobně jako v případě sousedního Frýdlantského výběžku rozhodlo proti případnému útoku nebránit. První bunkry lehkého pohraničního opevnění se proto od Rumburku nacházely asi 18 kilometrů po silnici směrem na Krásnou Lípu a Chřibskou.

Poslední akcí byl pokus zjistit, co se děje na nádraží. V osobním voze se tam vydal zástupce velitele praporu štábní kapitán Josef Štverák s několika četníky. Ordneři na nádraží napadli a odzbrojili vojenskou stráž, přičemž byl vojín František Cséfalvay postřelen do břicha a s ostatními vojáky odvlečen do Říše. I Štverák se podle historika Jindřicha Marka stal zajatcem příslušníků SA, podařilo se mu ale uniknout a vrátit se do kasáren.

Tanky a holubi

Telefonické spojení s vnitrozemím už bylo přerušeno, a proto v 16:45 vypustila rumburská posádka poslední dva poštovní holuby se zprávou o chystaném ústupu. Vzápětí se k odchodu zformovala nesourodá kolona. Tvořily ji tři lehké tanky vz. 35, posledních asi 300 vojáků III. praporu s 11 důstojníky a dvěma rotmistry, rodinní příslušníci četníků a důstojníků a asi 40 příslušníků družstev Stráže obrany státu (SOS), kterým se v předchozích dnech a hodinách podařilo ustoupit z předsunutých stanovišť hlouběji ve výběžku. Ti pochodovali na konci kolony.

K prvnímu střetu došlo po několika kilometrech cesty u Krásné Lípy, kde na ustupující kolonu začali pálit ukrytí střelci. Po krátké přestřelce se je ale podařilo rozprášit a prapor mohl postupovat dál. Vyčerpaní vojáci i civilisté se dostali k linii opevnění na Křížovém buku teprve kolem desáté večer. Už o 24 hodin později byla 23. září ve 22:15 vyhlášena mobilizace, díky níž se početní stav armády zvýšil na téměř 1,2 milionu vojáků.

Strategický ústup z nejseverněji položených kasáren československé armády nicméně znamenal, že průmyslový Šluknovský výběžek plně ovládli sudetští Němci a Freikorps. „České pohraničí se v září 1938 podle všech norem dostalo do situace, kterou nelze charakterizovat jinak než jako válečný stav,“ zhodnotil průběh událostí Jindřich Marek. Proto podle něj později londýnská exilová vláda stanovila 17. září 1938 jako datum vypuknutí válečného stavu mezi Československem a Německem.

Zdroj: Jindřich Marek: Důstojníci rumburské posádky v roce 1938, VHÚ