Záhadné obrazce na planině Nazca: jde o dílo mimozemšťanů?

Náhorní plošina jihoamerického Peru skýtá při pohledu z letadla neskutečnou galerii obrazců vyrytých do země. K čemu sloužily a jak je mohli indiáni vytvořit, aniž by je viděli seshora, není dodnes jednoznačně prokázáno. Erich von Däniken v nich viděl přistávací plochu pro mimozemšťany, ale spíše šlo o vzkazy božstvům.

Zatímco u soch na Velikonočním ostrově je pro mnoho vědců stále záhadou, jak tamní obyvatelé dokázali vztyčit několikatunové monumenty, u obrazců na planině Nazca jim zase vrtá hlavou, jak mohli indiáni stvořit tak dokonalé tvary zvířat či hmyzu, aniž by je shora viděli. Ze země totiž není vůbec patrné, že se procházíte například kolem ocasu opice či v hlavě velryby.

Dokument "Nazca: Tajemné obrazce" uvidíte na Prima Zoom, 16. dubna ve 21.00

Samotné vytvoření obrazců nebylo nikterak náročné. Stačilo, aby indiáni odstranili několik centimetrů tmavšího vulkanického povrchu a dostali se na světle zbarvený vápencový nebo pískovcový podklad. Vzniklo tak více než tři sta grafik a tvarů, jejichž kouzlo jsme v novodobých dějinách objevili až ve dvacátém století díky letecké dopravě. Od té doby budí jednotlivé obrazce nevídaný zájem jak vědců, tak laiků. Dodnes není zcela jasné, co znamenají a jaký měly ve své době smysl.

Kontrola z horkovzdušných balonů

Náhorní plošina Nazca má rozlohu asi pět set kilometrů čtverečních a podle všeho se zde až do devátého století našeho letopočtu intenzivně hospodařilo. O nazkánské kultuře toho moc nevíme a kvůli nedochovaným písemným záznamům není de facto vyjasněný ani její zánik. Její existence je tedy tak trošku záhadou, stejně jako více než tři stovky obrazců, které po sobě zanechala.

Obrazce dosahují až několika desítek metrů a nejčastěji znázorňují zvířata, hmyz, ryby a ptáky, ale jsou mezi nimi i lidské postavy a také geometrické obrazce či jen rovné linie o délce několika kilometrů.

Nazkánská kultura bývá považována za vysoce hierarchicky organizovanou, což vyplývá především z hrobních vykopávek. „Díky velmi suchému podnebí, zapříčiněnému sousedstvím pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě, se zachovala nejen mumifikovaná těla, ale i látky, do kterých byla zabalena, keramika, peří, jídlo a dekorativní předměty. Nazkánci věřili v posmrtný život, a proto pohřbívali do země a uctívali své předky. Podle kulturních a náboženských tradic zabezpečovali tělesné pozůstatky mrtvých, a tak je chránili před zhoubným působením času. Právě zde je vidět velmi patrný rozdíl mezi postavením jedinců. Osoby nízkého původu byly zabaleny do bavlněné látky manto a pohřbeny jen mělce, u sebe měly terakotové předměty. Vysoce postavení jedinci byli zabaleni do několika vrstev velmi kvalitní látky fardo, díky čemuž proběhla lépe mumifikace. Poté bylo tělo ve fetální pozici uloženo do košíku. Nebožtíci byli oblečeni do tuniky z barevného peří a koženého pláště, často s pohřební maskou či žezlem. Hroby byly společné, mnohdy obsahovaly až čtyřicet mumií poskládaných na sobě,“ píše Sandra Satrapová na webu indianskejazyky.cz.

Zatímco Erich von Däniken měl o jejich původu jasno a ve svých románech je označil za přistávací plochy mimozemšťanů, vědci nad jejich účelem stále bádají. Především jim nedává spát metoda, jakou indiáni tyto obrazce vyměřovali. Hypotéz se v této souvislosti objevuje hned několik. Pomineme-li tu, že je vedla vyšší síla a vše vytvořili bez toho, aniž by obrazce viděli vcelku, nabízí se vysvětlení, že díky horkovzdušným balonům nebo velkým drakům dokázali vzletět.

Ze shora tak mohli snadno udávat směr tvůrcům obrazců na zemi. Přesvědčený je o tom například Jim Woodmann, který na základě svých studií tehdy dostupných technologií sestavil balon poháněný horkým vzduchem. „Použil jsem přitom materiály, o nichž víme, že je měli lidé na planině Nazca k dispozici,“ přibližuje svoji práci Woodmann, který se s prehistorickým létacím stojem skutečně odlepil od země. Někteří vědci ovšem kvůli nedostatku důkazů o existenci létajících balonů v té době považují tuto možnost vzniku obrazců až za krajní.

Spojení s mimozemskými civilizacemi?

Nejčastějším vysvětlením původu obrazců je jejich rituální náboženský význam. Měly sloužit ke komunikaci s bohy a také mohly být určitou obětinou. Jak se píše v internetové encyklopedii Wikipedie, podle jiných hypotéz jde o gigantický astronomický kalendář a jednotlivé dlouhé linie směřují k významným bodům na obloze. Objevila se i teorie, že se jedná o zbytky zavlažovacího systému, ale ta nevysvětluje, proč by kanály byly nelogicky uspořádané a měly tvary opice nebo pavouka.

Astronomka Phyllis Pitluga z Adler Planetarium a Astronomy Musea se přiklání k tomu, že jde o překreslení konstelace hvězd – například obří pavouk má znázorňovat souhvězdí Orion. Toto tvrzení ovšem zpochybňují jiní vědci.

Čtenářsky nejvděčnější zůstává vysvětlení, že kresby mají spojení s mimozemskými civilizacemi. Tuto hypotézu jako první vyslovil Erich von Däniken. V tomto případě se má jednat buď o pozůstatky výtvorů samotných návštěvníků z kosmu, nebo obrazce měly naopak vzniknout kvůli tomu, aby je přilákaly a navedly na správné místo. Lidé měli návštěvníky považovat za božstvo. Tato teorie však nenachází příliš velké pochopení u odborníků.

Víte, že…

… v roce 1926 obrazce objevili Alfred Kroeber, Toribio Mejía a zakladatel peruánské archeologie Julio Tello, kteří se domnívali, že jde o jakési zavlažovací zařízení? Jak uvádí Sandra Satrapová, Mejía později svou hypotézu změnil, přičemž tvrdil, že obrazce by mohly mít souvislost s posvátnými stezkami (ceques) Inků.

… Dänikenova kniha Vzpomínky na budoucnost vyvolala takovou vlnu zájmu o obrazce, že bylo nutné zakázat návštěvníkům pohybovat se v jejich těsné blízkosti? „Dnes je v oblasti malé letiště, z něhož každých dvacet minut startují letadla, která vezmou zájemce na okružní let nad celou oblastí. Patrně je to nejlepší způsob, jak si plně vychutnat pohled na jednu z největších světových záhad,“ přibližuje Sandra Satrapová na webu indianskejazyky.cz.

Kresby viditelné jen z výšky lze najít i jinde

Kresby a značky viditelné pouze z výšky nejsou výhradně jihoamerickou záležitostí. Ve stejné době jako existovala nazkánská kultura, tedy kolem roku tři sta našeho letopočtu, vybudovala podobné objekty i indiánská kultura Hopewell v severoamerickém Ohiu a Illinois. Známá je také postava obra ve východní Anglii a na západním břehu Aralského jezera je zase možné najít obrazce tvořené nízkými zídkami, pocházející zřejmě z pátého až osmého století.

Připravil Tom Franzki pro časopis Svět zajímavostí a TV dokumentů