Co nejvíc pomohlo ženám vstoupit do vědy? Neuhodnete!

Pařížská Sorbonna, nejstarší francouzská univerzita založena roku 1109, se může chlubit mnohými slavnými jmény. Ovšem čím více půjdeme proti proudu času, tím méně mezi nimi budeme nacházet ženských jmén.

První ženou, jež složila zkoušky na zdejší fakultu fyziky a chemie, se stala až roku 1891 pozdější dvojnásobná laureátka Nobely ceny, Maria Curie-Skłodowska. Žena v laboratoři byla v 19. století svými mužskými kolegy vnímána jako kuriozita, něco jako dívčí člen boxerského klubu. Přesto mnohé z nich toužily po poznání, chtěly posunout svět a lidské znalosti kupředu bez ohledu na to, že nosily sukně. Zmiňovaná Marie Curie-Skłodowska, se během 1. světové války stala šéfem vojenské lékařské buňky. Na její hlavu spadla starost o polní rentgenografické stanice, které během válečných let vyšetřily více než 3 milióny případů zranění francouzských vojáků.

Celé jedno století je dost dlouhá doba na to, aby se ukázaly i jemnější nuance 1. světové války, které dosud unikaly pozornosti. Sufražetky (bojovnice za politická práva žen, zejména za rozšíření všeobecného hlasovacího práva anglicky suffrage) v její předvečer moc velký úspěch s bojem za lepší postavení žen ve společnosti neslavily, neboť viktoriánská Anglie je viděla spíše u plotny, než v laboratoři. „První světová válka přesvědčila vládu, že ženy patří do volebních místností stejně jako do salonů,“ píše Patricia Fara v časopise Comment. Některé ze vzdělaných dam znajíce cenu svých vědomostí, se snažily aktivně posloužit své vlasti.

Zákopy bez žen, laboratoře bez mužů

„Pro příštích 6 týdnů mohu poskytnou všechen svůj čas a energii k využití ve vašich službách a zajímalo by mě, zdali několik dalších pomocníků odtud zdola by nemohlo být své zemi více užitečných," psala farmakoložka Margaret Turner z University College of Wales. Jak ukazují příběhy kanárkových dam, najednou se ženy hodily k těžké práci spočívající v plnění bomb v muničních továrnách, měly přístup do chemiček i laboratoří a otevřeli se jim posty do té doby rezervované pouze mužům. Ženy, které testovaly explozivitu trinitrotoluenu ve skotském Gretnu, sice dělaly v laboratořích stejně odpovědnou a nebezpečnou práci, jako jejich mužští kolegové, ale brali za ni o třetinu nižší plat.

Některé předsudky se daří překlenout jen velmi těžko. „Válečné statistiky jsou nespolehlivé, ale podíl žen na zaměstnanosti vzrostl z méně než jedné čtvrtiny na více než třetinu,“ píše P. Fara. V roce 1914 pracovala jedna z předních britských chemiček, Frances Mary Gore Micklethwait, v laboratořích zdokonalující výbušniny. Měla dostatečnou kvalifikaci, neboť absolvovala studium na Royal College of Science. V době válečného konfliktu však spadala její práce pod nejpřísnější utajení, následkem čehož nevešlo v obecnou známost, že za ni dostala jedno z nejvyšších britských vyznamenání - řád Britského impéria.

Diskuze o tom, kolik žen má být v tom či onom úřadu či odvětví jsou stále živé. Tu a tam vybublají v rámci volebních slibů nebo snaze o nějaké to zviditelnění. Hertha Marks Ayrton (1854 – 1923), vynikající britská inženýrka, fyzička i matematička si už v minulém tisíciletí v narážce na selektování schopností podle pohlaví posteskla: „Žena buď je dobrou vědkyní nebo není!“ Na pohlaví podle ní evidentně nezáleželo. Ale válce na pohlaví záleží, takže zatímco vojáci umírali v zákopech, vlády všech bojujících zemí najednou pomalu začaly objevovat potenciál, který stál na okraji zájmu jen proto, že byl v sukních.

Topi Pigula