Byly lepší ruské, anebo americké raketoplány?

Raketoplán Buran Zdroj: Wikimedia Commons

Sovětský raketoplán Buran se zrodil do špatné doby. Jinak by možná létal do vesmíru dodnes...

Nad promrzlou kazašskou stepí teprve vycházelo slunce, když kosmodrom Bajkonur ozářily mohutné plameny rakety Eněrgija. Na jejích zádech se před 25 lety, 15. listopadu 1988, na první a poslední cestu do vesmíru vydal raketoplán Buran. Po dvou obletech Země a o pouhých 205 minut později stroj bez posádky, který řídila automatika, ladně dosedl na bajkonurskou přistávací dráhu. Asi nikdo v tu chvíli netušil, že sovětská odpověď na americký program Space Shuttle tehdy dosáhla svého jediného úspěchu.

Buran se ještě v plné kráse předvedl v polovině roku 1989 na pařížském aerosalónu, kde vzbudil zaslouženou pozornost. Během cesty z Paříže do Moskvy dokonce na hřbetě obřího dopravního Antonova An-225 Mirja zavítal i na pražské ruzyňské letiště. Zhroucení sovětského impéria a následné ekonomické problémy ale ambiciózní plány na postavení flotily raketoplánů začátkem 90. let definitivně poslaly k ledu. Druhý stroj, který se měl do vesmíru i s posádkou vypravit v roce 1992, už nebyl dokončen, přestože byl téměř hotov.

Během vývoje a zkoušek vzniklo deset exemplářů sovětského raketoplánu. Některé sloužily pro zkoušky pevnosti či tepelné odolnosti, jeden pak ověřoval letové vlastnosti. Dnes si mohou zájemci o dobývání vesmíru prohlédnout dva Burany. První od roku 1997 slouží jako atrakce v Gorkého parku v Moskvě a jeho vnější podoba je totožná se strojem, který se podíval do vesmíru. Druhý je ve sbírkách technického muzea v německém Speyeru – jedná se o stroj s proudovými motory na zádi, který při zkouškách podnikl 34 letů. Původně byl vystaven při olympiádě v Sydney, poté nějakou dobu chátral v Bahrajnu.

Tragédie krásné techniky

Smutný osud ale potkal nejvzácnější Buran (jenž původně nesl na trupu jméno Bajkal), tedy exemplář, který podnikl v listopadu 1988 památný let. Dlouhá léta byl spolu s raketou Eněrgija uskladněn v jednom z hangárů na kosmodromu v Bajkonuru. Kvůli nedostatku peněz a s tím související špatné údržbě se ale v květnu 2002 zřítila střecha haly a oba exponáty prakticky zničila. Kromě toho tehdy zahynulo několik dělníků. Na různých místech někdejšího Sovětského svazu je pak možné nalézt ještě další raketoplány v různé fázi chátrání.

Plány na vývoj vlastního opakovaně použitelného vesmírného letounu se v Sovětském svazu začaly rodit v polovině 70. let, zhruba pět let poté, co s obdobným plánem přišel americký Národní úřad pro letectví a vesmír. Americký Space Shuttle se do vesmíru poprvé vypravil v dubnu 1981 a přes řadu problémů, nízkou efektivitu a ztrátu dvou strojů i s posádkami se stal na více než 20 let páteří vesmírného programu USA. Velkolepé plány měli s raketoplány i Sověti, ti ale nakonec museli investici ve výši téměř 30 miliard dolarů odepsat a dodnes spoléhají na klasické rakety a kosmické lodě na jedno použití.

Raketa, co trumfla Američany

Kromě samotného vesmírného letounu skončila i největší a nejsilnější nosná raketa všech dob, Eněrgija. Tu Sověti vyzkoušeli dvakrát, poprvé už rok a půl před startem Buranu, když do vesmíru vynesla maketu osmdesátitunové vojenské družice Poljus, konstruované pro hvězdné války. Během uplynulého čtvrtstoletí se sice občas objevily spekulace o možném obnovení výroby Eněrgije, nikdy se ale nepotvrdily. Pozůstatky sovětského programu raketoplánů lze nicméně nalézt – odvozené motory úspěšně slouží v raketě Zenit či americkém Atlasu.

ČTK