Proč jsou pytláci v Africe tak úspěšní? 5 nečekaných důvodů

Velmi často na ZOOMu píšeme o tom, jak časté jsou útoky pytláků na africká divoká zvířata, především na slony nebo nosorožce. Ale nikdy jsme nevysvětlili, proč pytláky nikdo nezastaví…

1) Může za to Afrika

V oblastech, kde stojí národní parky a žijí poslední divoká africká zvířata, dodnes žijí lidé v polygamii. To znamená, že mají velké rodiny, které je potřeba živit. Navíc se zde žije podle tradic, kdy se rodina musí postarat o pozůstalé po mrtvém příbuzném – a tak se někdy o desítky lidí starají jen dva nebo tři živitelé… Důsledkem je, že drtivá většina pytláků jsou extrémně chudí lidé, kteří opravdu nemají dost peněz ani pouhé nasycení všech členů.

Právě z těch nejchudších, kteří nemají co ztratit, se pytláci rekrutují nejčastěji – a právě oni na pašování slonoviny nebo rohoviny vydělávají nejméně. Největší částky putují k prostředníkům a těm, kdo se slonovinou obchodují… Zkrátka a dobře většina démonických pytláků jsou zoufalí, chudí a hladové lidé, kteří chtějí nasytit své malé děti.

2) Mohou za to zvířata

Kdyby nebylo rangerů, zvířata by umírala ještě rychleji. Jen v Tsavu odstraní denně asi 3–4 pasti a ročně podle odhadů zabrání až 120 000 úmrtím zvířat rukama pytláků. Ochránci parků a rangeři se snaží ochraňovat zvířata, jak jen to jde. Jejich největšími nepřáteli jsou pytláci a pašeráci – ale hned po nich také samotná divoká zvířata. Většina ohrožených zvířat příliš nerozlišuje mezi pytláky a rangery, pokud se k nim člověk dostane blízko, tak zaútočí.

Problém je, že ochránci parků se z popisu své práce ke zvířatům přibližovat musí, jinak by je nedokázali monitorovat, chránit ani bránit před pytláky. Zvěř to však nedocení… I když některé údaje z poslední doby naznačují, že se ta chytřejší zvířata (například sloni) dokázala naučit, kdo je strážce a kdo je pytlák…

Pozor, tato galerie není vhodná pro děti a citlivé osoby:

3) Může za to krajina

Když se řekne „národní park“, asi si představíte něco jako větší park, případně něco jako náš KRNAP – tedy něco jako jasně ohrazenou, přesně definovanou oblast, kterou pár desítek profíků bez problémů ohlídá. Omyl, v Africe fungují zcela jiná měřítka!

Vezměte si takový národní park Tsavo, jeden z největších a nejslavnějších parků v Keni. Byl sice rozdělen na dvě části, ale přesto je jeho rozloha obrovská. A navíc se skvěle srovnává s něčím, co všichni známe: Národní park Tsavo je totiž stejně velký jako celá Morava. A teď si představte, že takhle gigantické území máte hlídat…

4) Mohou za to lidé

Práce ochránců národních parků je peklo. Aby získali informace o pytlácích, musí spolupracovat s místními, od nichž se dozvídají kdo, kde, s kým a jak… Problém spočívá v tom, že informátoři a pytláci jsou často ti stejní lidé. Anebo jejich příbuzní a současně známí strážců národních parků. Není divu, že dochází k naprosto šíleným situacím.

Strážce Asgar Pantan popsal pro tento web jednu z nich: Rangery placený informátor se vloudil do skupiny pytláků nosorožců. Několik týdnů na ni spolehlivě donášel a pak strážcům oznámil, že se vůdci pytláků sešli s malým doprovodem na snadno napadnutelném místě. Když na ně rangeři opravdu zaútočili, padli do léčky – v přestřelce řada hlídačů i pytláků zahynula. Ukázalo se až příliš pozdě, že informátor byl ve skutečnosti členem jiné pytlácké bandy, která se takhle chtěla zbavit konkurence…

5) Mohou za to Číňani

Zcela absurdní je důvod zabíjení nosorožců: V Asii věří, že prášek namletý z jejich rohu je lékem na mužskou potenci. Vědci se shodují, že je to úplný nesmysl. Strážci parků si čím dál víc stěžují na Čínu, a to rovnou v několika ohledech. Za prvé jsou to právě lidé z Číny, kteří poptávají nejvíc artefaktů ze slonoviny i rohoviny. Některé odhady říkají, že do Říše středu míří až 80 procent upytlačené kořisti z Afriky!

Současně ale právě z čínských továren pocházejí laciné kopie kalašnikovů, levné terénní motorky i vysílačky a telefony, jimiž pytláci loví. Pytláci jsou tak po zuby ozbrojení a představují tak pro rangery opravdu vážné nebezpečí…

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: