Žralok černoploutvý je neúprosný lovec. Brutální hostinu doplňují vzdušní útočníci
Žralok (1/2) - Žralok černoploutvý
Plachý predátor sice není hrozbou pro člověka, za kořistí se ale žene jako blesk. Sám čelí úskalím rybolovu.
Houževnatého predátora tropických vod Indického a Tichého oceánu poznáme hlavně podle černého zašpičatění ploutví, především hřbetní a ocasní. Podle tohoto charakteristického znaku dostal tento zástupce čeledi modrounovitých jméno žralok černoploutvý. Jeho hlavní devízou je rychlost. Hydrodynamický tvar těla mu umožňuje rychle stíhat kořist, kterou tvoří drobné kostnaté ryby, korýši, hlavonožci, mořští hadi či mořští ptáci.
Žralok černoploutvý Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
K lovu pomáhá žraloku černoploutvému jeho rychlost Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Černá zakončení jeho ploutví se žralokovi postarala o jméno Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žralok černoploutvý je velmi teritoriální Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Žralok černoploutvý je efektivní, ale plachý predátor Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Čtěte také: Chvíle strachu na Gran Canarii: Žralok byl v mžiku v mělkých vodách pláže, lidé vše natočili
Plachý dravec
Jak to vypadá, když se žralok černoploutvý pustí do jídla, uvidíte v pořadu Žralok na Prima ZOOM. Skupina žraloků černoploutvých neúprosně zaútočí na hejno ryb a brzy je doplní i další predátoři, například terejové. Člověk se žraloka černoploutvého obávat nemusí, velice plachý a lekavý žralok ho napadne jen v případě, že si jej splete s potravou. A i pak to obvykle končí jen kousnutím do nohy.
Až 1,6 metru dlouhý žralok je vysoce teritoriální, na stejném místě vydrží i několik let. „Jejich relativně malá území se obvykle vážou ke korálovým útesům,“ vysvětluje mořský biolog Kristian Parton. „Proč by se vydávali na jiné místo, když mohou zůstat v bezpečí korálových útesů?“
Mohlo by vás také zajímat: Superrychlý žralok mako je perfektní predátor. Podívejte se na jeho ďábelské tempo
Korálové útesy poskytují žraloku černoploutvému útočiště, v němž může vést klidný rodinný život. Mláďata přivádí na svět v cyklech od půl roku do dvou let. Obvykle samice porodí zhruba 2-5 mláďat. Stačí to k tomu, aby zůstal vcelku rozšířený a běžný, i když jeho výskyt poklesl vinou rybolovu cílícího na jeho maso, ploutve a tuk. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej nicméně hodnotí jako téměř ohrožený druh.
Zdroje: Australian Museum/Florida Museum