Kosatky uhnaly k smrti a sežraly největšího tvora světa. Vědci útok poprvé natočili

První zaznamenaný útok kosatek na plejtváka obrovského (Zdroj: CETREC)

Kosatky patří mezi obávané mořské zabijáky. Až nyní se ale jejich agresivní útoky na největší zvíře na světě podařilo natočit. A není to hezký pohled.

Australským přírodovědcům se poprvé v historii podařilo zdokumentovat úspěšný útok kosatek na plejtváka obrovského, který je s délkou až 30 metrů a hmotností kolem 200 tun největším žijícím zvířetem na naší planetě. Podle zprávy, zveřejněné v časopise Marine Mammal Science, se vědci dlouho přeli, zda jsou kosatky schopné plejtváka ulovit, díky pořízenému videu je ale tato otázka konečně zodpovězena.

Útok pěti kosatek

Útok kosatek byl zaznamenán na západním pobřeží Austrálie a zachycuje poslední okamžiky přibližně 5hodinového boje, během kterého se podle vyjádření pracovníků výzkumného centra Cetrec WA napadený plejtvák dlouhou dobu aktivně bránil. Přesile kosatek už ale nedokázal déle odolávat a s jejich postupně se zvyšujícím počtem došlo na nevyhnutelné. Největší díl celého lovu nicméně nese skupina pouhých pěti kosatek, které dokázaly velrybu zatlačit pod vodu, zatímco jí útočily na hlavu.

Útočící kosatka Zdroj: iStock

K mrtvému plejtvákovi nakonec připlulo asi 50 kosatek, které na něm po dobu přesahující samotnou délku zápasu hodovaly. Soustředily se na nutričně bohatý jazyk, tučná místa na bocích, hřbetní ploutev i kůži. Celá smečka po přibližně 6 hodinách místo opustila a nechala ohlodané tělo velryby klesnout ke dnu. Nebyl to přitom první útok této kosatčí skupiny, o které Cetrec WA informoval. V roce 2019 byly v rozmezí pouhých 16 dní nalezeny ostatky hned dvou velryb, pričemž první z nich měla být zcela zdravá a dospělá.

Napadají i samice

Nová studie rovněž vyvrátila předchozí domněnky, že by měli být strůjci úspěšných útoků pouze kosatčí samci, a to především kvůli jejich velikosti. V případě zdokumentovaného incidentu totiž útočily samice, které kompenzují tento handicap snahou nakrmit své potomky, která je zároveň činí mnohem agresivnější než samce. Je nicméně složité odhadnout, v jakém poměru byly zastoupeny při hlavní části útoku nebo zda dochází k systematičtější koordinaci, na kterou se budou nyní vědci blíže zaměřovat.

Zdroj: Marine Mammal Science