Zabijácké sršně se valí Evropou a ohrožují i Česko. Jak se dá invaze zastavit?
Sršeň asijská je o něco menší než obávaná sršeň mandarínská, na včelstvu nicméně páchají škody obě stejné a evropské včelky je na rozdíl od těch asijských neumějí „uvařit zaživa“. Zkoumání genetiky do Evropy zavlečených sršní asijských ovšem ukázalo něco velice zajímavého, co může v boji proti tomuto invazivnímu druhu znamenat výhodu.
O sršních asijských (Vespa velutina) v poslední době slýcháme mnohem častěji, než bychom chtěli. Jak už jejich druhové jméno jména výrazně napovídá, původně pocházejí z Asie, ale kvůli globálnímu provázání světa se dostaly do Evropy a vzhledem k rapidnímu oteplování klimatu se jim tu bohužel i daří. Svůj habitat ročně rozšiřují o zhruba 80 kilometrů všemi směry. V současnosti je můžeme potkat v Itálii, Belgii, Španělsku, Portugalsku, ve Velké Británii a dokonce i u našich sousedů v Německu. Do Česka už se také několik exemplářů zatoulalo, zatím to ale vypadá, že se tu permanentně neusídlily. Ale co není, může být.
A tahle vyhlídka neděsí jen lidi, kterým tento velký a daleko agresivnější druh, než je naše sršeň obecná, vadí už z principu. Zejména se jich obávají včelaři. Sršně totiž dokáží vybít celé úly, a zatímco asijské včely se proti nim umějí bránit tím, že sršní zvědy obalí a víceméně uvaří zaživa, ty naše jsou proti nim bohužel úplně bezbranné.
Jediná sršní královna
Odborníci, kteří rychle se šířící evropskou populaci těchto invazivních sršní zkoumali, teď zjistili něco pozoruhodného. Genetickému rozboru podrobili asijské sršně zachycené v roce 2021 v Irsku a porovnávali je s ostatními vzorky. A výsledek? Podle všeho jsou všechny sršně asijské na území Evropy potomky jedné jediné královny. Je to fascinující, ale tak málo stačilo na to, aby invazivní druh způsobil problémy celému kontinentu.
Ona královna pravděpodobně do Evropy přicestovala v roce 2004. Tehdy omylem z Číny do francouzského Bordeaux dopravili celé hnízdo těchto sršní v kontejneru s bonsajemi.
Naděje na přirozenou regulaci druhu
Možností, jak s invazivními sršněmi zatočit, moc není. Tedy kromě toho očividného, tedy likvidace jejich hnízd. Proto jsou vědci ze současného objevu celkem nadšení. Jak uvádějí autoři výzkumu, nízká genetická diverzita druhu totiž může znamenat jistou přirozenou, biologickou kontrolu jeho šíření. O to důležitější je ale zabránit tomu, aby se nedopatřením na evropský kontinent dostali další příslušníci tohoto druhu.
Zdroj: Journal of Hymenoptera Research
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
