Nejlínější pavouci se rozšířili do celého světa. Najdeme je i v Česku

Název sklípkanovití (Theraphosidae) označuje skupinu atraktivních, často ochlupených pavouků, kteří žijí jak v korunách stromů, tak zemních či podzemních úkrytech. Oproti jiným pavoukům jsou však sklípkani velmi líní a neradi se vydávají na delší vzdálenosti. O to zajímavější je skutečnost, že se dokázali rozšířit prakticky po celé planetě s výjimkou Antarktidy.

Čtěte více: Miniaturní pavouk má místo očí dalekohledy. Podívejte se na jeho unikátní loveckou techniku

Prakontinentální živočich

Studie publikovaná v odborném časopise PeerJ udává, že původně žili sklípkani na prakontinentu zvaném Gondwana, který zahrnoval Jižní Ameriku, Afriku, Arábii, Indii, Austrálii a Antarktidu, což sklípkanům umožňovalo během milionů let suchozemské šíření. Sklípkani sice nejsou schopní šířit se vzduchem jako jiné druhy pavouků, pro své rozšíření však potřebovali více než štěstí pobyt ve správný čas na správném místě předtím, než se Gondwana rozpadla.

Vědci prokázali, že součástí sklípkaní kolonizace světa byla rovněž schopnost přizpůsobit se životu v různorodých podmínkách. Důkazem jsou dvě linie sklípkanů, z nichž jedna žije na stromech a druhá na zemi. Ukázalo se, že obě mají gondwanský původ a obě žily na indickém subkontinentu před jeho srážkou s Asií. Ostatně náraz Indie do Asie vyvolal dodnes trvající vrásnění Himálaje a předpokládá se, že kdyby k této srážce nedošlo, byly by kontinenty Evropy a Asie o sklípkany pravděpodobně ochuzené.

Starobylí sklípkani dorazili i do Česka

Sklípkani jsou kupodivu k nalezení i v České republice. Nalezneme zde tři druhy, přičemž tím největším a zároveň nejvzácnějším je sklípkánek pontický (Atypus muralis), jehož samice dorůstají až do velikosti kolem 3 cm. Téměř polovinu z této velikosti přitom zabírá jejich mohutný zadeček. „S délkou téměř tři centimetry je společně se slíďákem tatarským jedním z největších evropských pavouků. Sklípkánci se liší od ostatních sklípkanů především nápadně velkými chelicerami a čelistními výběžky. Sklípkánci se však odlišují svým důmyslným podzemním doupětem přizpůsobeným k lovu kořisti,“ píše Pavel Krásenský, entomolog Oblastního muzea a galerie v Mostě.

Ač se to může zdát překvapivé, počet druhů sklípkanů stále není definitivní. Nejčastěji uváděné číslo 1 000 druhů totiž neustále roste a v současnosti lze podle výzkumníků nalézt 1 236 druhů.

Zdroj: National Library of Medicine / ScienceDirect