Proč lidé nemají ocas? Odpověď vědci našli v podivném kousku naší DNA

O ocas naše malá skupina hominidů přišla před nějakými 25 miliony let. Naše těla si ho ještě stále pamatují, v embryonálním stádiu je dokonce dobře vidět, než zakrní a stane se z něj kostrč. Mezi vědci panuje shoda, že jeho ztráta může souviset i s bipedií, tedy schopností pohybovat se po dvou končetinách. Na genetické úrovni pro ně ale dosud byla ztráta ale dosud hádankou.

Přečtěte si také: Testy DNA potvrdily identitu ostatků moravských Přemyslovců. Objeveny byly i kosti nejbližší rodiny

Skokové geny

Autora nového výzkumu, odborníka na genetiku Bo Xia z Harvardovy univerzity, otázky okolo našich zakrnělých ocasů trápily dlouho – minimálně od chvíle, kdy si narazil kostrč. A nyní se jemu a jeho týmu výzkumníků povedlo záhadu této genetické „mutace“ typické pro lidoopy a lidi rozklíčovat.  Našel ji na místě, které zkoumaly už tisíce lidí před ním, v genu zvaném TBXT, o kterém víme, že má na délku ocasu vliv.

Objevil ale něco, co jiní ne. Ztrátu ocasu vystopoval až ke krátké sekvenci genetického kódu, který vědci po desetiletí přehlíželi jako odpadní část DNA, jež nemá žádný biologický účel. Říká se jim skokové geny, protože se mohou vyskytovat v různých částech genomu.

Mohlo by vás zajímat: Legendární Jane Goodall slaví 90. narozeniny. Její unikátní výzkum změnil vědecký svět

Je možné, že jde o pozůstatky prastarých virů, tvoří nicméně okolo 10 procent naší DNA. Ačkoli se tyto skokové geny počítají většinou k odpadní části DNA bez jakékoliv funkce, mohou někdy hrát důležitou roli v buněčných procesech a zřejmě občas popostrčí i evoluci: způsobí změnu, která je prospěšná, a tím pádem se zachová.

Zpočátku se zdálo, že tzv. Alu sekvence žádné změny ve fungování genu nezpůsobuje, jenže Bo Xia zjistil, že poblíž se nachází ještě druhý Alu segment, AluY. Xia se domníval, že pokud se spárují, mohly by narušit funkci genu TBXT natolik, aby to ocas ovlivnilo. Hominidi byli jediní, u nichž AluY v TBXT našel. Aby tuto teorii ověřili, upravili vědci s pomocí metody CRISPR gen TBXT u myší. Myšky se následně rodily s různě dlouhými ocasy, od zakrnělého po normální.

Dopad tohoto objevu je obrovský. Odpovídá totiž na otázku, jak jsme ocas ztratili. Ještě ale stále potřebujeme zjistit, proč se to stalo – šlo o náhodnou mutaci? A pokud ano, zachovala se, protože byla výhodná, anebo naopak proto, že nebyla zas tak problematická, aby to našeho předka dohnalo k vyhynutí? To ale vědcům stále zůstává skryto.

Zdroj: Nature, ResearchGate, CNN

Video, které jste mohli minout: Šimpanzi jsou nebezpeční lovci. Podívejte se, jaké si vyrábějí zbraně: