Prehistorický zabiják klokanů měl nejsilnější skus ze všech savčích predátorů
Takzvaný vačnatý lev mohl ulovit prakticky všechno, na co se podíval.
Thylacoleo carnifex, známý též jako vačnatý lev, měl stisk, který nevydržela žádná z kostí, která se mu dostala do čelistí. Svou kořist, mezi níž patřili i klokani, lovil před zhruba 30 000 lety. Pochází ze skupiny australské megafauny a není vyloučeno, že jedním z faktorů jeho vyhubení byl i příchod prvních lidí. Důkazem pro toto tvrzení je rytina vačnatého lva nalezená v roce 2008. Díky ní se dochovaly i takové podrobnosti, jako je střapec chlupů na ocase nebo pruhy na zádech, které na nalezených kosterních pozůstatcích logicky chybí.
Čtěte více: Nezastavitelná armáda mravenců dorazila do Evropy. Ničí domy a ohrožuje i člověka
Vyzbrojen pro lov
Zatímco kočkovité šelmy, kam přes své „lví“ přízvisko Thylacoleo nepatří, mají zatažitelné drápy běžně, u vačnatců se jedná o výjimku. Kromě jiného jim umožňovali chodit téměř neslyšně i při váze přesahující 150 kilogramů a zároveň je šlo zatnout do kořisti. „Má nejdelší třenový zub z tylakoleonidů a také velké, zoubkované, špičaté horní řezáky a horizontálně orientované dolní řezáky (náhrady za špičáky jiných masožravých savců),“ udává podrobnosti Australské muzeum s tím, že při délce až 1,5 metru měřil v kohoutku kolem 75 cm. Postavení prstů ukazuje, že byl Thylacoleo schopen lézt na stromy.
„Další studie o jeho síle kousnutí zjistila, že měl Thylacoleo nejsilnější skus ze všech savčích predátorů, živých i vyhynulých, a že mohl vzít kořist mnohem větší než on sám,“ dodává Anne Musser z Australského muzea.
Konečně kompletní kostra
Po dlouhou dobu neměli paleontologové k dispozici kompletní kostru Thylacolea, což komplikovalo jeho podrobné posouzení z hlediska umístění svalů. Když v květnu 2002 objevila skupina speleologů díky použití ultralehkého letadla jeskyně v odlehlé části Nullarborské nížiny, nikdo netušil, že je uvnitř čekají kostry několika druhů z australské megafauny (zvířata těžší než 45 kg) – včetně jedné kompletní a tuctu neúplných koster Thylacolea.
Odkaz na obrázkovou licenci: CC0 1.0
Zdroj: Australian Museum / Western Australian Museum