Nejnebezpečnější žralok světa zabíjí i ve sladké vodě. Podívejte se, jak agresivně útočí

Když se někdo zeptá, který druh žraloka je považován za nejnebezpečnější pro člověka, odpověď většiny lidí by byla jednoznačně velký bílý (Carcharodon carcharias). Může za to jednak jeho děsivá velikost (cca 6 metrů na délku), pochmurná pověst ještě rozdmýchávaná médii, a koneckonců i známý Spielbergův film Čelisti, který hrůzu z těchto mořských predátorů zasel do srdcí milionů lidí.

Jenže ačkoli je velký bílý žralok mediální hvězdou, často je v útocích nevinně a lidé ho za skutečného pachatele jen zaměňují.

Čelisti by měly být o jiném žralokovi

Stalo se to s největší pravděpodobností už v roce 1916, v případě událostí, které zmíněné Čelisti inspirovaly. Tehdy skutečný pachatel brutální série útoků vyvázl beztrestně.

Celý příběh si můžete přečíst v tomhle článku: Horor vs. realita: Čelisti inspirovaly brutální útoky z roku 1916. Naprosto změnily vědecké vnímání žraloků

Žralok, který tehdy na Mattawan Creeku v americkém New Jersey zabil čtyři lidi a jednoho těžce zranil, totiž útočil ve sladké říční vodě, a to je něco, co vědci u velkého bílého vylučují. S tím, co v současnosti o chování těchto predátorů víme, není těžké označit pravého pachatele. Je jím žralok bělavý, někdy se mu říká také býčí, přičemž tahle nebývale agresivní, teritoriální paryba je pravděpodobně nejnebezpečnějším žralokem ze všech.

Nevadí mu sladká voda a útočí bezdůvodně

Lidé tohoto dva až tři a půl metru dlouhého a 300 kg vážícího žraloka s masivním čumákem mnohdy na první pohled nerozeznají. Potkáme ho v teplých, mělkých vodách Indického i Atlantského oceánu, většinou velice blízko u pobřeží.

Na rozdíl od velkého bílého mu sladká voda nijak nevadí, a naopak mnohdy rád korytem řek ústících do moře pluje dlouhé kilometry až do vnitrozemí. Našli ho dokonce tři tisíce kilometrů od ústí Mississippi. Právě tato jeho vlastnost je hlavním důvodem, proč právě on stojí za mnoha útoky na člověka.

Přestože lidské maso vyloženě nevyhledává, v kalných vodách plavce často zamění za jinou, běžnější kořist – jiného žraloka, tuleně, velkou rybu či želvu. To ale neznamená, že na lidi vždycky útočí jen omylem. Žraloci bělaví totiž bývají často zcela bezdůvodně agresivní a vykazují silné teritoriální chování.

Přečtěte si také: Masakr v oblíbeném egyptském letovisku. Žralok nedaleko od pláže roztrhal plavce

Pokud jde o počty zaznamenaných útoků, jsou na tom velký bílý a bělavý žralok de facto stejně, problém ale je, že jde o nespolehlivé údaje. Velkého bílého totiž podle mnohých vědců lidé viní často omylem, stejně jako v případě útoků v Mattawan Creeku.

Zdroj: National Geographic, Australian museum, A-Z animals