Meteorit: ještě větší zabiják, než jsme čekali

Zánik dinosaurů

Meteorit, jenž před 65 miliony let spadl na území dnešního mexického státu Yucatán, je známý zabiják, neboť zapříčinil zkázu dinosaurů, nejslavnějších plazů v historii. Jak ukazují poslední vědecká zkoumání, má toho na svědomí mnohem více.

Ani sebelepší hollywoodský katastrofický film nedokáže reálně znázornit scénu, která nastala po dopadu meteoritu, jenž totálně přeměnil krajinu v části dnešního poloostrova Yucatán v Mexickém zálivu. Samotný meteorit měl průměr kolem 10 kilometrů a kráter, který vyhloubil, měřil v průměru 180 kilometrů. To je skoro tolik, jako vzdálenost mezi okrajem Prahy a Brna.

Impaktová struktura, dnes rozeznatelná jen díky moderní zobrazovací technice, leží z části v moři a jen z třetiny na pevnině, zhruba v místech, kde se nyní rozkládá mexické město Chicxulub ("čikšuluv"). Právě podle něj je kráter pojmenován. Světoznámým se stal právě díky tomu, že jeho dopad odstartoval zánik dinosaurů. Tito největší, nejtěžší a dnes i nejpopulárnější z plazů jsou ale jen špičkou ledovce složeného z miliard mrtvých organismů, jež můžeme připsat na vrub pádu tohoto nebeského tělesa.

Jak ukazují nové vědecké poznatky, tak při srážce se Zemí se dostalo do vzduchu obrovské množství síry, jež byla obsažena ve skalních formacích zasažených dopadem. Uvolněné množství oxidu sírového padalo zpět k zemi v podobě kyselých dešťů. „Kyselé částice ulpělé na materiálu vyvrženém díky dopadu a následný kyselý déšť mohl zabít většinu mořského života žijícího v blízkosti vodní hladiny,“ tvrdí autoři studie Production of sulphate-rich vapour during the Chicxulub impact and implications for ocean acidification publikované v jednom z nejprestižnějších světových odborných periodik – britském Nature. Situace je jednoduchá, i když má příroda obrovskou schopnost se s nejrůznějšími přírodními haváriemi vyrovnávat, má i své limity.

Díky smrti!

Okyselení moří znamená úhyn citlivých organismů tvořících potravinovou základnu pro zvířata větší a tudíž i nápadnější. Jenže právě nenápadnost planktonu může mít v laických očích punc nedůležitosti. Opak je pravdou, stačí jen připomenout některé druhy kytovců či žraloků, kteří se živí právě nenápadnými, sotva okem postřehnutelnými organismy. Stejné to bylo v případě 65 milionů let staré katastrofy.

Meteorit se postaral nejen o ústup dinosaurů ze scény života, ale má díky kyselému spadu na svědomí i fatální změnu v ekosystému povrchových mořských vod. Kdyby Zemi minul, není vyloučeno, že dnešní fauna moří by byla mnohem bohatší. Pojem kyselé deště je znám i miliony let po vzniku kráteru Chicxulub. Co dokážou a jaký mají vliv na ekosystémy, ví každý, kdo v druhé polovině 20. století navštívil exponované partie krkonošských či jizerskohorských lesů. Jenže tehdy za to mohla nebesa a nikoliv lidský faktor.

Text: Topi Pigula