Jak rozeznat jedovatou muchomůrku tygrovanou od jedlé růžovky snadno a rychle

Co neznám, to nesbírám. To jsou moudrá slova každého méně zkušeného houbaře. Jenže proč se nenaučit rozeznávat smrtelně jedovatou muchomůrku tygrovanou od muchomůrky růžovky, když je houbařská sezona opět v plném proudu a zrovna růžovka může být zajímavým doplňkem jídelníčku.

Muchomůrka nemusí být jedovatá

Muchomůrka (muchomorka) prý získala své jméno od toho, že „moří mouchy“. Týká se to té nejznámější z muchomůrek, krásné, elegantní a halucinogenní muchomůrky červené. Zato muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) není ani jedovatá, ani nezpůsobuje vidiny, zato má výbornou „houbovou“ chuť bez vedlejších účinků. Ten nejnápadnější rozlišovací znak se dostal i do druhového názvu.

Růžovka se jmenuje díky své narůžovělé noze (odborně třeň), zatímco její nebezpečná příbuzná muchomůrka tygrovaná ho má bílý (viz stručný přehled rozlišovacích znaků níže). Nejvýpravnější v Česku vydaná kniha věnovaná houbám, více než tisícistránková Ottova encyklopedie hub o růžovce píše: „Pokožka třeně je bělavá, ve spodní části červenavá, většinou vločkatá nebo drobně šupinkatá, na starších povrchových poraněních růžová, v bázi třeně vínově červená (důležitý poznávací znak!) vonící nevýrazně a chutnající nasládle, po delším žvýkání trochu svíravě, ale po tepelné úpravě velmi lahodně.“

Co způsobí muchomůrka tygrovaná

Otravy muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina) se bohužel vyskytují každoročně. Nejčastěji dochází k záměně s „masákem“ u mladých plodnic, kdy poznávací znaky nejsou ještě plně vyvinuté. Obě houby navíc rostou ve stejných ekosystémech, tedy jak v listnatých, tak jehličnatých lesích. Muchomůrce tygrované se dobře daří zejména pod buky, lípami či borovicemi.

„První příznaky se projevují za půl až dvě hodiny po požití pokrmu. U intoxikovaných se objevují centrální příznaky: deprese, ataxie, halucinace, hysterie a hyperkinetické chování. U některých pacientů se mohou objevit myoklonické křeče, které se dají zvládnout standardní antikonvulzivní terapií. Vzácně se objevuje zvracení. Většina otrav nemá vážný průběh, ale bez včasného léčení mohou snad skončit i smrtí. Terapie je pouze symptomatická, ale prognóza je většinou dobrá a intoxikace není doprovázena orgánovými komplikacemi. Ve větším ohrožení mohou být osoby s poruchami oběhové soustavy a srdce,“ píše Jiří Patočka na serveru toxicology.cz.

Nejdůležitější identifikační znaky

1. Bradavky na klobouku

• Muchomůrka růžovka: Bradavky jsou zašpičatělé.
• Muchomůrka tygrovaná: Bradavky jsou ploché.

2. Třeň

• Muchomůrka růžovka: Růžový až vínově červený třeň. Starší zranění, například od larev hmyzu, jdou do červena jako „do masa“. Dole je hlízovitě rozšířený s několika řadami bradavek
• Muchomůrka tygrovaná: Třeň je bílý.

3. Prstenec na třeni

• Muchomůrka růžovka: Prstenec má znatelné rýhy.
• Muchomůrka tygrovaná: Prstenec nemá rýhy, často je poměrně neznatelný nebo i zcela chybí.

4. Lupeny

• Muchomůrka růžovka: Husté lupeny, které jsou volně připojené ke třeni. Ve stáří jsou narůžovělé.
• Muchomůrka tygrovaná: Husté lupeny, které jsou ve stáří bílé. Ostří lupenu je jemně vločkaté.

5. Klobouk

• Muchomůrka růžovka: Dužina na klobouku je po sloupnutí svrchní vrstvy narůžovělá, klobouk není rýhovaný.
• Muchomůrka tygrovaná: Dužina na klobouku je po sloupnutí svrchní vrstvy bílá, na okraji klobouku jsou znatelné rýhy

Zdroj: Toxicology.cz / Prima Living / Myko.cz