EU zakázala dovoz dalších zvířat. Nežádoucího jelena by přitom v Česku vyhubila jen genocida

Dva poddruhy jelena sika, a sice jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) a jelen sika Dybowského (Cervus nippon dybowskii), jsou přitom v Čechách uměle chovány už od konce 19. století. Během okupace za druhé světové války se těmto sudokopytníkům pocházejícím z Dálného východu podařilo uniknout z chovných obor do volné přírody, kde se velmi dobře adaptovali na středoevropské podmínky a začali se dokonce křížit s naším jelenem evropským (Cervus elaphus).

Přečtěte si také: Potvrzeno: Agresivní sršně asijské dorazily do Česka. Napadají i člověka, pomozte zabránit katastrofě

Přemnožený jelen sika

Podle etologa a odborníka na chov jelenů Luďka Bartoše byla populace jelena sika v Česku už v 70. letech přemnožená, od té doby se ale její velikost zvýšila osmkrát a dál se zvětšuje. „Nezměnilo se nic, až na to, že jelen sika postoupil nejméně o 100 km dál z lokalit, kde se poté, co se dostal z obor, namnožil. Při velikosti naší republiky to znamená, že pomalu nemáte místo, kam by jeho populace nedosáhla,“ poznamenal Bartoš v rozhovoru pro časopis Ekolist.cz. Na nekonečné stádo jelenů sika křižující před několika lety silnici na Plzeňsku se můžete podívat tady:

To neni Sibir, ani Kanada. Listany na Plzensku, 13.1.2020. Preposlano od znameho. Jelen sika.
Co na to @cmmj_zs, nebo @CZUvPraze ? pic.twitter.com/avKGinpDV0

— Ondřej Kubín 🆗️ (@ondrej_kubin) January 18, 2020

Stádo na videu může mít podle Bartoše až 2000 jedinců. „S ohledem na reprodukční kapacitu této zvěře můžeme říci, že jenom v západních Čechách je potenciál na zazvěření zbytku Evropy,“ komentoval odborník na jelenovitou zvěř populační explozi jelenů sika v této části ČR.

Oproti jelenu lesnímu je sika výrazně menší a lehčí, to mu ale nebrání v mezidruhovém křížení. „U nás je původním druhem jelen evropský. A jestli si ho chceme zachovat, tak tu jelen sika nemá co dělat. Jestliže na to nedbáte a necháte mezi sebou křížit takto velmi odlišné druhy, může to vést k tomu, že se postupně oba druhy propojí, až vzniká jakási nová forma,“ popsal Bartoš jeden z důvodů, proč podle něj nemá jelen sika v Česku místo.

Příroda

Velká invaze housenek na Londýn dnes zní úsměvně, reálně však šlo o velmi dramatickou událost

Mezi další důvody patří i tlak na zdroje potravy, kdy sika hlavně v zimních měsících konkuruje dalším spásačům (jelen evropský a daněk evropský) i okusovačům, jako jsou srnec obecný nebo jelenec běloocasý. To může v budoucnu omezit biodiverzitu přírody u nás.

Dostupná řešení jsou nicméně drastická. „Jsou dvě možnosti. První je asi jediná se skutečnou šancí na úspěch. Musela by se vyhlásit genocida sik. Možnost lovit 366 dní v roce, 24 hodin denně, stylem, že vystrčí hlavu a bude střelen. A pokud by se takhle postupovalo dvacet let, tak jich tady snad moc nezbude,“ popsal pro Ekolist.cz situaci etolog Bartoš s tím, že toto řešení je zároveň politicky i lidsky neúnosné.

Druhou možností je podle něj omezit siku na předem vybrané lokality a jedince, kteří je opustí, nekompromisně odlovit. I tato varianta ale podle Bartoše naráží zejména na odpor myslivců, pro něž je sika vítaným zdrojem trofejí.

EU rozšířila počet nežádoucích druhů živočichů

Kromě jelenů sika se nově na seznam nežádoucích zvířecích druhů vydaný Evropskou unií dostali i ptáci, konkrétně majna chocholatá (Acridotheres cristatellus), což je druh špačka pocházející z jihovýchodní Číny a Indočíny, nebo bulbul červenouchý (Pycnonotus jocosus) původem z jižní Asie.

EU vystavila stopku i norkovi americkému (Neogale vison), bobrovi kanadskému (Castor canadensis), dvěma druhům ryb rodu piskoř (Misgurnus anguillicaudatus a Misgurnus bipartitus) a také hvězdici amurské (Asterias amurensis).

Příroda

Po invazi pavouků přišla invaze krabů. New York má další obrovský problém, jeho řešení je dost zvláštní

Do EU by se nově neměly dovážet ani zakrslá škeble Mulinia lateralis, ploštěnka skleníková (Bipalium kewense), invazivní ploštěnka Obama nungara, velký dravý ploštěnec Platydemus manokwari, rak kalikový (Faxonius immunis) zavlečený ze Severní Ameriky, rak ničivý (Cherax destructor), hlemýžď Cipangopaludina chinensis pocházející z Číny nebo mravenec druhu Brachyponera chinensis pocházející rovněž z Číny.

Posledním druhem, jehož šíření chce Evropská unie na svém území zabránit, je sršeň mandarínská (Vespa mandarinia), která žije ve východní a jihovýchodní Asii a představuje hrozbu pro evropská včelstva.

Invazivní druhy ohrožují přírodu i společnost

Téma invazivních druhů není pro českou odbornou veřejnost ničím novým. V září 2023 vznikla z iniciativy Botanického ústavu Akademie věd ČR platforma spojující výzkumné organizace a státní správu s cílem zmírnit negativní dopady nepůvodních druhů rostlin a živočichů na přírodu i společnost.

Mohlo by vás také zajímat: V Česku se objevil pavouk připomínající tarantuli. Kousnutí je velmi bolestivé, útočí skokem

Vedle úbytku biodiverzity původních společenstev odborníci mezi významné důsledky invazivních druhů v ČR zařadili i ztrátu genetické variability původních druhů (křížení jelena siky a jelena evropského, pěstování zahradních forem původních druhů rostlin), šíření patogenů rostlin a živočichů, snižování kvality vodního prostředí nebo přímé ohrožení lidí a ekonomiky (šíření sršně asijské, napadající včelstva a vykazující zvýšenou agresivitu i vůči lidem).

Zdroj: Ekolist.cz, Akademie věd ČR, European Union

Video, které jste mohli minout: Největší sršeň světa je nelítostnou vražedkyní. Podívejte se, jak ji vytrestají včelí bojovnice