Sázení nových stromů se lidstvu vymstilo. Klíčový ekolog vysvětlil, jak se z dobrého nápadu stala cesta do pekel

Britský ekolog Thomas Ward Crowther je v současnosti jedním z nejznámějších ve svém oboru. A není to ani díky profesorské kariéře v uznávaném institutu ETH v Curychu, ani díky tomu, že je jedním z hlavních vědeckých poradců jedné z ekologických kampaní OSN. Veřejnost ho zná, protože se mu povedlo přesvědčit většinu světa, že bilion nových stromů nám pomůže snadno zatočit se dvěma třetinami uhlíku, který lidstvo svou činností vypustilo do atmosféry.

Mohlo by vás zajímat: Zlato začalo růst na stromech. Jeho získání je snazší než těžba či rýžování

Spolu se svým týmem Crowther studii publikoval v roce 2019 a okamžitě se dostala do médií. Zapojit se přislíbili politici, firmy, dokonce i mnohé světové vlády a nové stromky se začaly sázet tak rychle, že to vedlo i ke globálnímu nedostatku semínek. Jenže jak se dalo očekávat (a jak také upozorňovala velká spousta odborníků), problém není tak jednoduchý, aby se po něm dalo mrštit jednoduchým řešením.

Greenwashing a sázení bez rozmyslu

„Lidé mají za to, že celá ta kampaň je o sázení stromů, ale tak to nikdy nebylo,“ vysvětlil sám Crowther serveru IFL Science. „Ani to není logické, pokoušet se zasadit bilion stromů. Je to fyzicky nemožné. Logičtější je investovat do tisíců farmářů a dát peníze tisícovkám domorodých obyvatel zabývajících se ochranou přírody.“

Další vědci koneckonců hned poté, co studie vyšla, upozorňovali, že schopnost mladých stromků zbavovat atmosféru uhlíku je omezená. Jiní prokázali, že obrovská spousta těchto bez rozmyslu zasazených stromů nemá vůbec šanci na přežití.

Potvrdily to poznatky hned z několika zalesňovacích kampaní. V Turecku zahynula drtivá většina z 11 milionů čerstvě zasazených semenáčků, protože bylo sucho. V dlouhodobé severoindické zalesňovací kampani selhaly pokusy o zvětšení lesní plochy kvůli na živiny chudé půdě a také faktu, že nové stromky většinou zdupala a snědla zvířata.

Vědci upozorňovali i na to, že zalesnit například plochy travnatých savan, kde stromy nerostou už po miliony let, je nesmysl s potenciálně příšernými dopady, jako jsou přírodní požáry a ztráta biodiverzity. Ani tohle ale není tím nejhorším výsledkem, co Crowtherova iniciativa zaznamenala…

Soustřeďme se na existující lesy

To nejhorší nás totiž opět vrací ke světovým vládám a ke společnostem, co se rozhodly stromy ve velkém sázet. Iniciativa jim totiž podle Crowthera posloužila jako způsob, jak nakrmit vlka, aby koza zůstala celá. Jinými slovy, tím, že zasadí stromy, jako by společnosti a politici vykompenzovali nedostatečnou snahu se věnovat redukci uhlíkových emisí. V angličtině se pro takovou taktiku ustálil termín „Greenwashing“.

Přečtěte si také: Pozemské oceány posledních 20 let mění barvu. Naší modré planetě budeme brzy říkat jinak

Crowther o tom mluvil na mezinárodní klimatické konferenci v Dubaji. Zmínil, že jeho předchozí závěry byly dezinterpretovány a že nová obsese zalesněním dělá v současnosti možná i víc škody než užitku. A snaží se teď své popularity využít, aby přeorientoval pozornost od sázení nových stromů k ochraně už existujících lesních ploch, která mu podle jeho nového výzkumu dává daleko větší smysl.

Zdroj: Science, IFL Science, Nature