Výročí: 21. března 1933 byla dokončena továrna na smrt v Dachau

Nacisté používali různé metody a postupy pro separaci a likvidaci nepohodlných odpůrců režimu, ať už za něj byl považován kdokoliv.

Dachau – poklidné město s temnou historií

Německé město Dachau najdeme v Bavorsku asi 20 km severně od Mnichova. Město neblaze proslavil historicky první koncentrační tábor, jehož výstavba byla dokončena 21. března 1933. Následujícího dne pak byl uveden do provozu. Pro stavbu byly využity pozemky starého, již nevyužívaného muničního skladu.

Právě v tomto zařízení se školili příslušníci SS, budoucí velitelé a správci dalších koncentračních táborů a jejich příprava byla mimo jiné zaměřena i na plánované vraždění vězňů. Zdejším táborem prošlo více než 200 000 lidí z třiceti různých zemí, z nichž pravděpodobně 25 613 zemřelo přímo v táboře a dalších 10 000 pak po deportaci do jiných vyhlazovacích táborů, hlavně do Osvětimi.

Když obyčejné vězení nestačí

Koncentrační tábor v Dachau byl postaven na základě rozhodnutí vládní koalice Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a Německé nacionální strany lidové. Ironií osudu byla druhá jmenovaná politická strana 6. července 1933 rozpuštěna a řada jejích členů se stala pro nacistický režim nepohodlná. Mnichovský policejní ředitel Heinrich Himmler ve svém oficiálním prohlášení popsal funkci koncentračního tábora velmi výmluvně: „Jedná se o první koncentrační tábor pro politické vězně.“

Vzhledem k tomu, že se jednalo o první zařízení tohoto typu, sloužil později tábor v Dachau jako jakýsi prototyp nebo modelový příklad pro ostatní nacistické koncentrační tábory, kterých valem přibývalo. Autorem základní koncepce, architektonického návrhu a rozmístění budov byl Theodor Eicke, který se stal v počátku i jedním z velitelů. Protože jeho koncepce slavila úspěch, stal se Eicke vrchním inspektorem všech nacistických koncentračních táborů. Základní myšlenka vycházela z úplné separace vězňů od okolí. Vznikl tak bezpečně oddělený tábor, který zahrnoval velitelské centrum, obytné čtvrtě, administrativní budovy a ubikace pro strážce a vojáky.

Z dvou set tisíc vězňů, kteří tímto táborem během jeho fungování prošli, bylo přibližně dvě třetiny politicky nepohodlných osob a odpůrců režimu a asi jedna třetina židů. V původních plánech se počítalo s maximální kapacitou 5000 vězňů, ale s ohledem na průběh událostí v nacistickém Německu byla tato plánovaná kapacita brzy mnohonásobně překročena. Počítalo se hlavně s tím, že sem budou umisťováni lidé, na něž byla z nějakého důvodu uvalena vazba. Netrvalo ale dlouho a začali se tu objevovat nejen židé, ale také kněží, řeholníci nebo třeba homosexuálové.

Tábor primárně nesloužil jako vyhlazovací. Nejčastějšími příčinami úmrtí tak byla podvýživa, nemoci a sebevraždy. Na začátku roku 1945 zde vypukla epidemie tyfu. I když byla zorganizována evakuace, většina oslabených vězňů stejně zemřela.

Smutný symbol nacistické zvrácenosti

Koncentrační tábor v Dachau byl v pořadí druhým zařízením tohoto typu, které bylo 29. dubna 1945 osvobozeno americkými vojsky. Američtí vojáci objevili v uzavřených prostorách tábora na 30 000 vězňů ve velmi špatném fyzickém i psychickém stavu. Novináři a fotografové tak mohli začít odkrývat roušku tajemství zvrácených praktik a brutality nacistických věznitelů.

Češi mezi vězni

Všechny totalitní režimy měly vždy největší obavy z inteligentních a vzdělaných lidí, kteří byli veřejně známí a měli byť jen nepatrný vliv na veřejné mínění. Není tedy divu, že na dlouhém seznamu vězňů najdeme nejen starosty, komunální politiky a poslance, ale také vydavatele novin a časopisů, spisovatele nebo známé sportovce, právníky a hudebníky.

Mezi nejznámější z českých osobností, které zde byly vězněny, patří nejspíš malíř, spisovatel, grafik a knižní ilustrátor Josef Čapek. Na seznamu najdeme ale také olympionika a vzpěrače Františka Fischera nebo malíře, grafika a odbojáře Vojtěcha Preissiga. Vězněni byli také čeští kněží a církevní hodnostáři. Jmenovitě např. cisterciácký kněz Engelbrt Blöchl, opat Arnošt Vykoukal a Prof. ThDr. kardinál Josef Beran.

Je důležité si toto výročí připomínat. Mimo jiné i proto, aby zůstala platná slova na památníku v Dachau. V pěti jazycích tu najdeme nápisy, které by se daly přeložit jako: „Už nikdy znovu!“

Text: David Hainall

Druhá světová válka

Video, ze kterého mrazí: BBC nafilmovala z dronu Osvětim