Nacisté holdovali drogám. Dokonce i Hitler

Německý romanopisec Norman Ohler strávil roky svého života zkoumáním válečných archivů druhé světové války. Ve svém bestselleru Der Totale Rausch, v českém překladu Totální rauš, který byl přeložen do 18 světových jazyků, upozornil, že mnoho vojáků, ale i obyvatel žijících v nacistickém Německu užívalo drogy pravidelně.

Nejoblíbenější drogou byl metamfetamin, který se podával jako pilulka ve formě léku pod názvem pervitin . V Německu byl lék představen v roce 1938 jako kouzelná pilulka, která se mimo jiné vypořádá s depresí a únavou. Pilulka byla vyvinuta farmaceutickou společností Temmler se sídlem v Berlíně, přičemž tuto drogu nebylo problém koupit v kterékoli lékárně. O její „příznivé účinky a neškodnost“ se zasloužil vojenský lékař Otto Ranke (1899 – 1959), který provedl experiment na téměř stovce vysokoškolských studentů. Ranke byl na základě úspěšného experimentu přesvědčen, že lék pervitin pomůže Německu vyhrát válku. Lékař ve sté studii zejména uváděl, že pokud by měl pilulky každý německý voják k dispozici, mohl zůstat vzhůru několik dní nebo ujít větší vzdálenost bez odpočinku. Německé velení tak přijalo pervitin za své.

Drogy pro všechny

Distribuce nabrala rychlý spád v dubnu roku 1940, kdy bylo odesláno více než 35 milionů tablet pervitinu a isophanu (mírně upravená verze produkovaná farmaceutickou společností Knoll) do předních německých linií, kde také nastartovaly tzv. blitzkrieg (bleskovou válku) přes Ardeny do Francie Z jejich účinků se radovala zejména tanková vojska, která byla pro aktuální válečná tažení nejdůležitější. „Metamfetamin dal Němcům taktickou výhodu,“ řekl Norman Ohler. Po pilulce Pervitin se němečtí vynálezci pokoušeli vyvinout nový druh, který by umožnil zůstat operátorům ponorek vzhůru alespoň pět dní a pět nocí. Experimentovalo se s kombinací léku Eukodal, drogou kokain a metamfetamin. Tato kombinace se ale nakonec ukázala jako nevhodná. Zprávy některých vojáků vypráví o špatném účinku, jehož působením nebyli schopni ani číst některé palubní údaje, natož efektivně pracovat. Drogy konec konců užívali i nacističtí vůdci – někteří více, někteří méně.

Například zbrojmistr Luftwaffe, Ernst Udet, holdoval metamfetaminu, zatímco zástupce Hitlera, Hermann Göring, propadl silným anestetikům jako je morfin (morfium). Göring si tak mezi některými vysloužil přezdívku Möring. Němci ostatně nebyli jediní, kdo užívali drogy zvyšující výkonnost během druhé světové války. Spojenečtí vojáci byli známí používáním amfetaminu ve formě benzedrinu, který vojákům pomáhal překonat únavu.

Hitler na drogách

Německý spisovatel původně plánoval sepsat smyšlený román týkající se příběhu, ve kterém nacisté užívají drogy. Původní plány se ale změnily v okamžiku, kdy spatřil podrobné záznamy Theodora Morella (1886 – 1948), Hitlerova osobního lékaře. Spisovatel prozkoumal Morellovy záznamy uschované v Koblenci, Mnichově a Washingtonu, a nakonec se rozhodl sepsat skutečnost namísto fikce. „O druhé světové válce a nacistickém režimu víme v Německu všechno. V archivech jsem ale objevil něco, o čem jsem nikdy ani neslyšel,“ říká nadšeně spisovatel Norman Ohler. Dále archivy dokládají, že doktor Morell předepsal Hitlerovi (1889 – 1945) léky na bakteriální bázi, které úspěšně vyřešily jeho střevní potíže, čímž začal jejich úzký vztah trvající déle než devět let. Během svého působení lékař Hitlerovi injekčně podával různé léky včetně amfetaminů, barbiturátů (deriváty mající vysoký účinek na centrální nervovou soustavu) a opiátů. Hitler se tak od vitamínů C postupně dopracoval k tvrdé závislosti na drogách.

Theodor Morell byl známý pro léčbu nemocí, které neexistovaly

“Osobní lékař podal Hitlerovi asi 800 injekcí, mezi nimiž byly nejčastěji silné dávky eukodalu, což je německý název pro první narkotický lék proti bolesti z některých složek opia. Hitlerovy dávky se postupně navyšovaly, v konečné fázi dostával průměrně jednu až dvě denně. V červenci 1943, kdy se válka pro Německou stranu nevyvíjela zrovna dobře, Morell podal Hitlerovi eukadol poprvé před důležitým setkáním s italským vůdcem Benitem Mussolinim. Hitler ostatně neudělal bez svého „drogového dealera“ ani krok, zřídkakdy mu dovolil někam odejít, dokonce byla Morellovi zakázána účast na pohřbu svého bratra. „Co budu dělat, když budeš tři dny pryč a já nedostanu své injekce,“ řekl Morellovi Hitler, který si Hitlerova slova zapsal. Morellovi se úzké spojení s Hitlerem vyplatilo, protože na svůj lékařský seznam mimo diktátora získal významné klienty z vysoce postavených řad nacistů.

Pečlivě a detailně vedené osobní poznámky Theodora Morella nám tedy prozradily, že byl Hitler drogově závislý. Kdoví, kdyby nebylo drog a injekční léčby, mohlo se Německo vzdát o několik roků dřív a miliony matek by se dočkaly návratu svých synů, které po jejich odchodu na frontu již nikdy nespatřily. Hitler ale nechtěl o kapitulaci nikdy ani slyšet.

Text: Petr Smejkal