Studenou válku mohly rozpoutat lži nacistických válečných zločinců o schopnostech Sovětů

Mohly studenou válku vyprovokovat lži nacistů, kteří se snažili vyhnout vězení? Šokující teorie není zase tak bez opory. Protože Američané toho o Sovětském svazu a Rudé armádě věděli tak málo, byli v roce 1945 ochotni věřit i tomu nejhoršímu. A jedním z jejich hlavních našeptávačů byl německý generál Reinhard Gehlen, nacistický šéf rozvědky z východní fronty, který své informace prodal Američanům výměnou za beztrestnost sebe a svých lidí.

Svět byl celou polovinu 20. století na pokraji zničení, když Amerika a Sovětský svaz vyráběly čím dál smrtonosnější jaderné zbraně. Zbraně, které by za pár minut zničily celý svět. Toto období, známé jako studená válka, začalo v roce 1947 a skončilo pádem Berlínské zdi.

Paranoia za studené války byla dokonalým semeništěm divokých teorií. Jednou z nejvíc šokujících je, že celý tento konflikt mohl být výmyslem jediného člověka, největšího podvodníka v historii, generálmajora Reinharda Gehlena. Právě jemu se podařilo od základu posunout americké chápání Sovětského svazu a vytvořit obrovský strach ze schopností Sovětů. To on formoval studenou válku.

Sloužil Hitlerovi, teď Pentagonu

Dvaadvacátého května 1945 se generál Reinhard Gehlen, nacistický šéf rozvědky z východní fronty, vzdal do rukou Američanů. Když se Gehlen vzdal Američanům, neviděl v tom změnu stran – byl protisovětský předtím, je protisovětský teď. Byl jedním z tisíců Němců, kteří od loajality k Hitlerovi přešli na to, co pro ně bylo nejlepší, a začali být loajální tomu, co se v té době nejvíce hodilo.

Jenže Gehlen nebyl jen tak nějaký generál. Jako šéf zpravodajců na východní frontě shromáždil o Rusku zásadní informace, o nichž věděl, že budou po válce neocenitelné. Takže už měsíce před tím, než se vzdal Američanům, začal plánovat, jak si zachrání kůži.

Začal se připravovat na budoucnost, a to velmi chytře. Řekl si: „Vezmu naše záznamy o Sovětském svazu a rozdělím je do osmi částí. Ty pak umístím po celém Německu. A já budu spolu s několika mými důstojníky jediný, kdo bude vědět, kde jsou. A pak si počkám, co se bude po válce dít.“

Gehlen správně předpověděl, že po válce se dva bývalí spojenci, Amerika a Rusko, obrátí proti sobě. Když s Američany vyjednával, nekladl na misku vah jen informace, ale také svou špionážní síť. Věděl přesně, co dělá. Pravdou je, že ani Američané, ani Britové neměli o Sovětech mnoho informací.

Gehlenova tajná organizace

Gehlen měl být ihned po válce předán Sovětům, jenže západní zpravodajské služby o jeho materiály stály tolik, že udělaly něco pozoruhodného. Daly mu falešné jméno a pozvaly ho do Spojených států pracovat pro Pentagon. Dokonce mu dovolili vést novou zpravodajskou organizaci Org se základnou u Mnichova.

Obě strany této rovnice byly záměrně slepé. Američané chtěli informace, ale nechtěli moc vědět, odkud přesně pocházejí. A tato slepota se týkala i lidí, které Gehlen v Orgu zaměstnával. Mnozí byli jeho nacističtí kolegové, včetně Franze Sixe, velitele brigády SS, který v Rusku likvidoval prominentní židy, a Aloise Brunnera, který byl osobně zodpovědný za smrt více než 128 000 židů.

Jenže Gehlenova organizace, jejímž úkolem bylo dodávat Američanům informace o Rusech, nebyla zdaleka jen penzijní organizací pro válečné zločince. Mnozí věří, že skutečným spiknutím bylo, co Gehlen udělal následně, když mávnutím ruky vytvořil hrozbu studené války. Jelikož Američané toho o Sovětském svazu a Rudé armádě věděli tak málo, byli ochotni věřit i tomu nejhoršímu.

Slepá důvěra

V srpnu 1945 Američané shodili na Hirošimu první atomovou bombu, která zabila 80 tisíc lidí a uspíšila konec druhé světové války. Čtyři roky nato odpálili svou první jadernou bombu Sověti a studená válka nabrala na obrátkách. Spojené státy a Sovětský svaz se snažily vyrobit co nejvíce jaderných bomb. Jeden totiž nikdy neví, kolik by jich mohl potřebovat.

Ani Spojené státy, ani Sovětský svaz nevěděly, kolik jaderných hlavic by přežilo první protivníkův útok, a tak obě strany vyráběly nové a nové bomby. Neměly jich nikdy dost. Podle některých mnohé z informací, které popoháněly jaderné zbrojení, pocházely od jediného člověka, bývalého nacistického špiona, Reinharda Gehlena.

Jakmile se svět rozdělil vojensky, ekonomicky i společensky, získaly informace z druhé strany cenu zlata. Zatímco Sovětský svaz udržoval své špiony v zahraničí kontinuálně už dávno před válkou, Američané na tom byli zpočátku dost bídně. Roosevelt sice v roce 1942 vytvořil Úřad pro strategické služby (OSS), ten ale v září 1945 ukončil svou činnost. V kritických dvou letech po skončení druhé světové války tak neměla Trumanova administrativa spolehlivou zahraniční rozvědku. Gehlenovi lidé měli pro Trumanovu administrativu zcela zásadní význam.

(mih)