Oteplování podnebí vyvrhuje nové ostatky mamutů. Blíží se doba, kdy pravěké tlustokožce oživíme?

Představte si scénu z filmu. Na obrazovce běží titulek: Harvard Medical School, Boston. Jednotlivá písmena se zobrazují s typickým zvukem cvaknutí psacího stroje, zatímco v pozadí se vědci v bílých pláštích sklánějí nad mikroskopem zaostřeným do útrob Petriho misek. Napětí by se dalo krájet, některým na čele perlí krůpěje potu. Ve hře bylo hodně – převedení vizí z Jurského parku v realitu. Jenže nejde o film. Málokterá filmová fikce nemá základ v reálném vědeckém výzkumu. Harvardští vědci pozměnili geny v buňkách slona indického takovým způsobem, aby se přenos kyslíku pomocí hemoglobinu podobal stejné funkci v krvi mamutí. Co je cílem? Vytvořit „chladnomilného slona“.

„Asijští sloni stojí k mamutům blíže než africké druhy, ale mají jiné parametry co do vzhledu a rozsahu teplot. Nesnažíme se vytvořit přesnou kopii mamuta, ale spíše chladuodolného slona,“ poznamenává harvardský genetik George Church podílející se na tomto výzkumu. Je třeba říct, že by se nejednalo o první vzkříšení vyhynulého živočicha. Georg Church má s „oživováním pravěkých mrtvol“ dlouholeté zkušenosti, neb to byl právě on, komu se povedlo vzkřísit vyhynulého kozorožce buccarda. Jeho týmu se podařilo vytvořit klon, jenž prošel celou graviditou a na svět přišel císařským řezem. Žil jen krátce a zemřel zhruba po deseti minutách na špatnou funkci vnitřních orgánů. Přestože neměl šanci, jednalo se z hlediska vědy o velké vítězství dávající lidstvu do rukou důkaz, že to jde. Člověk v bílém plášti se v tu chvíli stal Bohem.

Mamut a mastodont – aby se vám nepletli...

Není klon jako klon

Ale co je to kozorožec proti mamutovi? Běžná metoda klonování vyžaduje přenos jádra tělní buňky, které se vloží do vajíčka příbuzného druhu. Jelikož je genetická informace uzavřena v jádře, narodí se jedinec druhu, z něhož bylo jádro odebráno. Buňky mamutů k dispozici jsou, ostatně existují záznamy pojídání mamutího masa vykutaného z věčně zmrzlé sibiřské půdy. A prý mamutí steak vůbec není špatný. Jenže v případě pokusu na Harvard Medical School se přistoupilo k poněkud jinému přístupu. Pozměnění genetické informace asijského slona tak, aby připomínala DNA mamuta.

„Možné úpravy genofondu mohou být využity k rozšíření tolik potřebné genetické rozmanitosti u druhů s malými populacemi, kam patří nosorožec sumaterský nebo gepard. Tím, že DNA z mrtvých jedinců začleníme do genomu zvířat, která přežila, prostě jen rozšíříme daný genofond,“ obhajuje David Biello tento postup v magazínu Scientific American. Otázkou ovšem zůstává, zdali by se pro „chladnomilného slona“ našel vhodný ekosystém. Studená sibiřská step už není, co bývala před tisíci lety.

Mamuti a lidé

Ačkoli to vypadá, že osud mamutů byl zpečetěn hluboko v minulosti, není to pravda. Mamut byl současníkem člověka. Český dětský čtenář zná dobrodružství Mamutíka z Lovců mamutů od Eduarda Štorcha. Leckdo by mohl nad beletrií mávnout rukou. Jenže vědecké důkazy ukazují, že mamut je mladší, než si mnohdy myslíme. „Zatímco se stavěly egyptské pyramidy a Stonehange, po arktickém Wranglerově ostrově se procházeli mamuti. A na ostrově svatého Pavla radiokarbonové měření mamutích pozůstatků určilo jejich stáří na 6400–6640 let,“ píší prof. Adrian Lister a archeolog Paul Bahn v knize Mamuti, obři z doby ledové.

Znovuzrození vyhynulých druhů nastoluje zcela nečekané otázky. Ochrana přírody nemá kategorii pro „znovuzrozence“. Alberto Fernandez-Arias se v jedné ze svých přednášek zamýšlí, zdali v brzké budoucnosti nebude zavedena nová kategorie zvířat. Jak přeložit anglický termín de-extinct? Že by „nevyhynutí“ či „nezánik“? Nebo začneme používat „zmrtvýchvstání“? Stane se mamut nevyhynulým, tedy vyhynulým, leč znovu oživeným tvorem? Ať tak či onak, šanci, že si pohladíme mamuta, máme opravdu velkou.

Topi Pigula

Nálezů pozůstatků mamutů díky globálnímu oteplování rychle přibývá. Více v dokumentu Mamut: Tajemství z ledu na Prima ZOOM.