Proč vlastně kočky syčí? Vědci přišli na pravý důvod!

Kočky tento zvuk vydávají jen ve zcela specifických situacích, přitom ho vždy doprovázejí sérií zvláštních pohybů: sklopí uši k hlavě, prohnou záda a zježí se jim chlupy na ocase. Vypadá to sice komicky, ale nic veselého na tom není: kočky se takto chovají jen v situacích největšího ohrožení. Ale proč právě syčení? Podle biologů takto kočky napodobují hady!

Je jasné, že kočky syčením varují – jde o poslední zvukový signál, že pak už dojde na fyzickou obranu. Zvuk syčení připomíná hada – a podle řady etologů to není žádná náhoda. Kočky tento zvuk převzaly od plazů, naučily se ho imitovat.

Proč se všichni bojí hadů?

Imitace je v přírodě velmi rozšířená strategie, jak přežít. Hadi jsou nebezpeční a mezi zvířaty je to obecně rozšířená informace. V řadě experimentů bylo prokázáno, že hadí syčení vyvolává v řadě zvířecích druhů typické projevy strachu: zježenou srst a panické chování. Jde o koně, psy a také nepříliš překvapivě o všechny druhy primátů včetně člověka. Zkrátka: hadi byli pro naše předky takovým rizikem, že to vešlo nejen do mýtů a legend, ale také přímo do našich reflexů.

Kočky tak mohou některé potenciálně silnější protivníky zmást a vyvolat v nich pudovou panickou reakci, jiným zase naznačí, že jsou stejně nebezpečné jako hadi.

Zajímavé je, že vůbec nejčastěji kočky používají syčení proti svému vlastnímu druhu. Začíná to už u koťat: na cizí kočku se naučí syčet prakticky okamžitě. Jde také o obrannou reakci typicky teritoriálního zvířete, jímž kočka je. Největším nepřítelem koček ve volné přírodě jsou totiž právě – kočky. Představují konkurenci v boji o zdroje – takže se je pokoušejí ze svého území dostat pryč.

Jenže druhá kočka je velmi pravděpodobně stejně silná, a tak je jakýkoliv opravdový souboj příliš riskantní. Proto je evolučně mnohem výhodnější, aby celý duel proběhl jen na rovině čistě zvukové…