Manulové jsou jediné dlouhosrsté kočky žijící v přírodě. Proč je nemůžeme zachránit před vyhynutím?

Ve volné přírodě žje spousta druhů koček a kočovitých šelem. Všechny spojuje jeden společný znak – vždy jsou krátkosrsté. S jedinou výjimkou – a tou jsou manulové.

Tyto úžasné divoké kočky, které se nikdy nepodařilo domestikovat, žijí v Asii, nejvíc v oblasti na pomezí Ruska, Nepálu a Tibetu.Vědci se dlouhou dobu domnívali, že právě odsud si je dovezli domů Peršané a pak z nich vypěstovali slavné perské kočky; dnes už ale díky výzkumům DNA víme, že tato hypotéza není pravdivá. Manulové jsou divocí a nezkrotní...

V minulosti byli manulové ve velkém loveni pro svou kožešinu. To je nyní ve většině států, kde se manul vyskytuje, zakázáno. V současné době je největším problémem trávení pik, které jsou hlavně v Číně považovány za škodlivý druh, konkurující pasoucímu se dobytku. Piky jsou pro manula, podobně jako pro kočku šedou, hlavním zdrojem potravy, a kočka se často otráví pozřením piky. Samozřejmě, že samotný úbytek pik má neblahé důsledky na místní populaci manulů.

Manulové, zvláště koťata, jsou také velmi citliví na toxoplasmózu. V přírodě se s tímto parazitem nedostávají do kontaktu, nemají proto potřebné protilátky. Toxoplasmóza ale způsobuje úhyny manulích koťat, která se narodila v zajetí, a až donedávna bránila nárůstu populace manulů v zoologických zahradách. (wiki)

My v České republice ale máme štěstí – daří se je u nás chovat docela dobře rovnou v několika zoologických zahradách...