Zlatá horečka nutila lidi obětovat i svůj život. Podívejte se na nebezpečnou trasu dobrodruhů
Tajemství v ledu S2 (3) – Zlatá horečka
Co všechno jste schopni udělat pro bohatství? Když propukla zlatá horečka na Klondiku, ukázalo se, že někteří dokážou obětovat klidně i to nejcennější – svůj život.
Naleziště zlata bylo objeveno 16. srpna 1896 v pusté oblasti Klondike v kanadském teritoriu Yukon. Američan George Carmack s manželkou Kate a švagry Keishem a Káa Gooxem, kteří byli příslušníky indiánského kmene, chytali lososy na řece Klondike. V té době se čtveřice setkala se zkušeným zlatokopem Robertem Hendersonem, který jim vyprávěl o nalezištích zlata v oblasti. Nakonec se s ním ale nerozešli v nejlepším, jelikož Henderson vyjadřoval negativní postoj k indiánům. Carmack s rodinou se přemístili o několik kilometrů dál proti proudu řeky, to už se ale kromě rybolovu věnovali také hledání zlata. A nakonec se na ně usmálo 16. srpna 1896 štěstí.
Mohlo by vás zajímat: Zlatá horečka zabila přes 100 000 lidí. Jak se zlatokopům tehdy žilo?
Zlatá horečka lidi úplně pobláznila. Zdroj: iStock
Fotografie hledačů zlata Zdroj: Getty Images
Těžba zlata Zdroj: iStock
Zlato vzniklo díky zemětřesením Zdroj: Getty Images
Zlatá nugeta získaná rýžováním Zdroj: Getty Images
Zlatá horečka lidi úplně pobláznila. Zdroj: iStock
Fotografie hledačů zlata Zdroj: Getty Images
Těžba zlata Zdroj: iStock
Zlato vzniklo díky zemětřesením Zdroj: Getty Images
Zlatá nugeta získaná rýžováním Zdroj: Getty Images
Poté, co se zprávy o tomto výjimečném objevu rozšířily do světa, nastala takzvaná zlatá horečka. Trvala tři roky a skončila v roce 1899. Během této doby probíhaly masové přesuny lidí, kteří toužili zbohatnout. Přesun více než 90 tisíc lidí, zejména tedy z amerických měst Seattle a San Francisco na Klondike, byl jednou z největších masových migrací za nalezišti zlata v dějinách. Našli se tací, kterým se pohádkový sen o získání bohatství skutečně splnil, většina ale odešla s prázdnou.
Čtěte také: Novodobá zlatá horečka: proč se v Číně platí desítky milionů za meteority?
Nebezpečná výprava
Zprávy o nalezišti se nejprve rozkřikly mezi místními, postupně se začaly masově šířit a poté za vidinou zlatého snu mířily tisíce lidí z celého světa. Cesta za vytouženým zlatem ale nebyla vůbec jednoduchá. Lidé si s sebou museli brát zásoby, aby přežili v nehostinné kanadské divočině. Každý zlatokop si tak musel kromě náčiní na rýžování přinést až jednu tunu zásob, kterou přísně kontrolovala jízdní policie.
Lidé s sebou mohli mít na část cesty tažná zvířata, v určitém bodě už ale museli pokračovat sami. Trasa k Bílému průsmyku byla známá jako Chodník mrtvých koní, jelikož na této části cesty zemřelo na tři tisíce koní. Závěr cesty byl velice nebezpečný a strmý, když na posledních 800 metrech bylo převýšení až 300 metrů. Po překonání hřebenů následoval sestup k jezeru Bennett, u kterého si lidé sestavovali provizorní plavidla. Následovala ještě 800 kilometrů dlouhá cesta přes jezera. Většina lidí ale přes veškerou snahu a námahu odešla z prázdnou, neboť čím více času od objevení naleziště uplynulo, tím méně zlata se v oblasti nacházelo.
Zdroj: History.com
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
