Zánik Osmanské říše: Co slavnému impériu zlomilo vaz po šesti stoletích jeho existence?

Osmanská říše, zastarale též uváděná jako říše Otomanská, byla jedna z největších a nejmocnějších říší rozprostírajících se kolem Středozemního moře. Existovala v letech 1299-1922 a po dobu své existence se v ní rodily a zanikaly nejrůznější státní útvary rozdělující si obrovské území. Mapa Osmanské říše zahrnovala břehy severní Afriky, značnou část dnešního Blízkého a Středního východu a většinu jihovýchodní Evropy, spolu s oblastmi v jejím středu a dále na východě. Fascinující je také rozpětí, ve kterém existovala, a to v závislosti na změnách, které probíhaly po celém světě. Přesto nedokázala ustát bouřlivé období začátku 20. století a osudnou se jí stala první světová válka.

Fungující modernizace

Ačkoliv si Osmanská říše ještě v průběhu 18. století udržovala silnou ekonomickou pozici a velkou armádu, na konci tohoto století a začátku století devatenáctého utrpěli Osmani těžké vojenské porážky, což vybudilo mnohé reformy a systém modernizace zvaný jako Tanzimat. Díky tomu se dokázala říše dostat z problémů, které přišly začátkem 19. století, a i přes územní ztráty na Balkáně získala ještě více na vnitřní síle a organizovanosti. Bohužel pro osud této říše podepsali Osmani na počátku 20. století spojenectví s Německem, které však záhy rozpoutalo první světovou válku a s přihlédnutím k jejímu výsledku čekal Osmanskou říši další mohutný otřes.

Důvodem ke spojenectví s Německem bylo zabavení nových válečných lodí, které si Osmané nechali vyrobit ve Velké Británii. Tehdejší sultán Mehmed V. to považoval za urážku a přiklonil se na stranu Německa, aby roku 1914 vyhlásil válku státům Dohody. Jenže stát proti přesile, byť po boku vojensky velmi dobře vybaveného Německa, znamenalo pro Osmanskou říši rychlé vyčerpání, země upadla do hladomoru a ve válečném tažení pokračovala jen díky mohutné podpoře svého spojence. Osmanům to nicméně nebránilo v tom, aby dál řešili konflikty uvnitř své země velmi agresivní cestou, jako byla například tzv. arménská genocida, při které zahynulo 1,5 milionů Arménů žijících v Turecku, čímž tamější arménská komunita fakticky zanikla. Ve druhé polovině roku 1918 se ale všechny fronty, na kterých bojovali Osmani, začaly hroutit a s blížícím se koncem války říše urychleně uzavřela 30. října 1918 příměří.

Osudová první světová válka

To už ale nedokázalo odvrátit okupaci říše a jejímu systematické ničení na základě postupující války. Velká Británie, Francie nebo Řecko získaly velká území, která tvořila značnou část Osmanské říše. Na základě Sèvreské smlouvy, která však nevstoupila v platnost, měla být Osmanská říše rozkouskována a jedno z největších měst v Malé Asii – Izmir – bylo přislíbeno zmíněnému Řecku. To však Osmani kvůli chybějícím podpisům smlouvy ze strany všech zúčastněných států nechtěli akceptovat a podařilo se jim vyhnat Řeky ze země, šlo však o poslední velký vojenský úspěch, který říše zaznamenala. S ohledem na postupné rozdrobování země a turbulentní změny ve společnost i politické geografii nakonec došlo ke zrušení sultanátu a od 1. listopadu 1922 přestala říše existovat.

Velmoci se nakonec rozhodly ustoupit z okupovaných území a na základě smlouvy z Lausanne z roku 1923 uznaly turecké hranice, přičemž požadavky Arménů a Kurdů na vlastní nezávislost byly ignorovány. Skončila však okupace Istanbulu, a i když muselo Turecko platit válečné reparace, vstoupilo do druhé poloviny 20. století jako republika vedená válečným hrdinou Mustafou Kemalem, který se stal prvním prezidentem.

Zdroj: Palmer A. - Úpadek a pád Osmanské říše