Rabovali, pálili a znásilňovali. Při masakru ve Smyrně Turci mstivě povraždili 100 000 lidí

Mezi národy, jež po porážce Osmanské říše v první světové válce doufaly v nezávislost, byli Arméni, kteří přežili genocidu páchanou na nich od roku 1915 Turky, a také Kurdové a Arabové. Ti všichni očekávali splnění slibů daných jim Velkou Británií a Francií. Jednou z mála zemí, které vítězné dohodové státy vyšly vstříc, ale nakonec zůstalo Řecko.

Evropa opojená helénismem

Až do roku 1832 vládli v Řecku Osmané a řecká vláda v Athénách po skončení první světové války toužila po odplatě. V následujících desetiletích Evropu ovládla fascinace helénismem – Řecko bylo považováno za kolébku demokracie a vědění, samo ale přitom snilo o ovládnutí Istanbulu a rozšíření svého vlivu do oblasti Černého moře.

Toho si všimli Britové, pro které se mělo Řecko stát novým silným spojencem ve východním Středomoří a sloužit jako další opěrný bod při ochraně Suezského průplavu. Rozhodnutí Londýna podpořit krátce po první světové válce Řecko proti nově se formujícímu Turecku ale skončilo katastrofou.

Triumph 550 cc single cylinder motorcycle with its Greek despatch rider standing alongside in Smyrna photographed by W.J. Brunell, catalogue number Q 14121. From the Imperial War Museum Collection "The Greco-Turkish War, 1919-1922". pic.twitter.com/KCklRqxsIB

— SheikYerbutti2 (@SheikYerbutti2) July 16, 2020

Zapomenutá invaze do Malé Asie

Řecká vláda vyslala v květnu 1919 invazní jednotky, které krylo britské námořnictvo, do Smyrny ležící na pobřeží Malé Asie. „Ze základny ve Smyrně se Řekové pokoušeli víc a víc rozšiřovat sféru svého vlivu,“ popsal další vývoj událostí pro dokument Krvavé dědictví vysílaný v úterý večer na Prima ZOOM německý historik Robert Gerwarth. Oslabená turecká vláda v Istanbulu nedokázala klást Řekům odpor a ti proto pronikali dál a dál do vnitrozemí.

#OTD in 1922 🇹🇷 forces launched their last offensive and recaptured the HQ of the Asia Minor campaign in the Greco-Turkish War (1919-1922), the city of Smyrna, from the 🇬🇷 army. It’s a dark anniversary, as it signaled an abrupt end to Hellenism which thrived there for millennia. pic.twitter.com/h79O2Bs5Ie

— Eraklis A. Diamataris (@EADiamataris) September 9, 2020

První překážku představovali bývalí vojáci Osmanské říše, jejichž vůdcem se stal Mustafa Kemal, později známý jako Atatürk. Sjednotil rozptýlené jednotky a snažil se udělat vše, aby postup Řeků zastavil. Jeho taktika byla jednoduchá, ale účinná – nalákal je hlouběji do vnitrozemí, kde bylo velké horko a nedostatek vody a potravin, a přepadal je ze zálohy malými skupinkami bojovníků.

Gerilová válka brzy vyvolala masakry civilních obyvatel. Na muslimy útočili řečtí okupanti, ale také příslušníci křesťanské menšiny v Turecku. Došlo k bojům „místních proti místním“ na základě etnické nebo náboženské příslušnosti, kterých už se vojáci mnohdy ani neúčastnili.

Masakr ve Smyrně

Po sérii vojenských porážek nakonec v létě 1922 špatně vedená řecká armáda z Turecka prchla a zanechala za sebou bezbranné řecké obyvatelstvo. Na začátku září pak Turci vedení Mustafou Kemalem vstoupili do Smyrny, odkud Řekové invazi zahájili. Když se Atatürk dostal až na předměstí, Řekové žijící ve městě vytušili, že budou zmasakrováni stejně jako byli v roce 1919 zmasakrováni zdejší muslimové.

Zatímco turečtí vojáci založili v řeckých a arménských čtvrtích požáry, které se šířily celé dny (přesně od 13. do 22. září 1922), a zároveň rabovali, zabíjeli, znásilňovali nebo odvlékali obyvatele do vnitrozemí, do přístavu se nahrnuly desetitisíce lidí v zoufalé snaze uniknout plamenům. Řekové a Arméni se tísnili na nábřeží, tlačili se do přetížených člunů a vyhlíželi jakoukoliv loď, která by je mohla odvézt.

September 13,1922,Great Fire of Smyrna begins
On Sept. 13,1922, Turkish soldiers at the end of the three-year-long Greco-Turkish War lit fire to Smyrna’s Greek and Armenian quarters and went on a rampage of rape,pillage,and mass murder.https://t.co/eDg1BmoaXp#greekgenocide pic.twitter.com/cYB9ltyPWO

— Armenian Archives (@ArmenianArchive) September 14, 2018

Řecké námořnictvo ale mělo v té době jiné starosti, protože 11. září 1922 vypukla v Řecku revoluce. Zahraniční lodě kotvící v přístavu většinou vyhlásily neutralitu a uprchlíky odmítly nalodit. Světlou výjimkou byla japonská nákladní loď, která svrhla všechen svůj náklad do moře a pobrala tolik lidí, kolik se na ni vešlo.

Přestože se nakonec podle různých zdrojů podařilo odvézt až 200 000 Řeků, stalo se obětí masakru a požáru nejméně 50 000 lidí, další odhady ale mluví až o dvojnásobku. Dalších až 100 000 Řeků a Arménů bylo odvlečeno do centrální Anatolie, kde většinou v těžkých podmínkách zemřeli. Jednalo se o poslední děsivé dějství zapomenuté řecko-turecké války, během níž bylo v letech 1919–1922 zabito kolem 250 000 lidí a která mezi oběma národy zanechala hluboké rány.

ZDROJ: BBC