Před 339 lety Evropa konečně porazila Turky. Bitva u Vídně posunula Habsburky výrazně kupředu

Turci dlouho pochodovali vítězně Evropou a v září 1683 se dostali až k Vídni. Odehrála se jedna z nejvýznamnějších bitev 17. století, v níž křesťanská Evropa porazila Osmanskou říši a Turci začali ustupovat ze svých dobytých evropských pozic.

Průběh bitvy

Osmanským vojskům velel Kary Mustafa Paša. Historikové odhadují, že jeho armáda, obléhající od června 1863 Vídeň, čítala přes 300 000 mužů. Spojená říšská, habsburská a polská vojska o síle asi 74 000 mužů se dostala k Vídni 12. září 1863.

Cílem Kary Mustafy Paši bylo za každou cenu úspěšně dobýt Vídeň a proto svou armádu rozdělil na dvě skupiny. Větší část měla dokončit obléhání města a menší přešla do obranných pozic. Velitelé říšských, habsburských a polských vojsk to neměli vůbec jednoduché. Vrchním velitelem křesťanské aliance byl polský král Jan III. Sobjeski. Levému křídlu císařských vosk velel Karel V. Lotrinský. Jan Jiří III. velel saským, bavorským a švábským vojákům ve střední části bitevního pole. Pravé křídlo osvoboditelů bylo stále nezformované a měla jej zajistit polská vojska. Jak se ale později ukázalo, sehrála v celé bitvě klíčovou úkolu.

Turci chtěli za každou cenu dosáhnout svého, a tak 12. září brzy nad ránem zaútočili. Během urputných bojů se úspěch přeléval z jedné strany druhou. Přesto se křesťanům kolem poledne podařilo dobýt silně opevněný Nussdorf a Heiligenstadt. Polákům se podařilo porazit janičáře operující v lesích a vinicích jižně od Vídně a uvolnili tak cestu pro jezdectvo. Další útok na turecké pozice přišel kolem 15. hodiny odpolední a před pátou hodinou odpolední se vojáci přiblížili k centrální turecké obranné pozici tzv. Türkenschanze.

Král Jan se rozhodl pro riskantní průzkum a vyslal jeden jízdní oddíl, který projel kolem tureckých pozic. Do polského tábora se sice vrátil, ale většina vojáků zemřela. Nicméně tento odvážný podnik přinesl tolik potřebné informace o rozestavění tureckých vojáků a případných překážkách při cestě. Netrvalo dlouho a kolem 18. hodiny dal polský král Jan rozkaz k útoku a 14 000 polských kavaleristů a 4000 německých jezdců se dalo do pohybu s cílem porazit turecké jezdectvo. Útok Turky překvapil. Jako první se dali na útěk zbytky Tatarů a brzy je následovaly již značně oslabené jednotky Spahisů. Polské jezdectvo rychle postupovalo bitevním polem a když dosáhlo hlavního tureckého velitelského tábora, dal se na útěk i vrchní velitel Kary Mustafa Paša. V té chvíli bylo dokonáno. K prchajícímu veliteli se přidaly i zbytky jednotek, které obléhaly Vídeň. Útok polského jezdectva trval asi půl hodiny a de facto můžeme říci, že rozhodl celou bitvu.

Zajímavosti a srovnání síly účastněných armád

Kdyby o výsledku bitvy rozhodovalo jen počet vojáků, děl a dalších válečných prostředků, byl by to nejspíš a rychlý a jasný boj, který by skončil vítězstvím Osmanů a dnešní Evropa by vypadala úplně jinak. Vídeň totiž bránilo „jen“ asi 15 000 vojáků a 8 700 dobrovolníků, kteří měli k dispozici 370 děl. Čelili však přesile čítající odhadem téměř 300 000 mužů. Turci disponovali 130 děly a 19 středními kanóny. Osvoboditelská armáda, která přispěchala Vídni na pomoc čítala asi 74 000 mužů ve zbrani.

Vítězství nad osmanským vojskem znamenalo nové politické uspořádání Evropy a velký rychlý vzestup Habsburků a raketový vzrůst jejich vlivu a moci. Pro Evžena Savojského to byla vůbec první válečná zkušenost, která předznamenala jeho další kariéru a život na habsburském dvoře.

Povídá se, že se jeden vídeňský pekař rozhodl na počest vítězství péct rohlíky ve tvaru půlměsíce. Ustupující turečtí vojáci nechali ve svých táborech několik pytlů s praženou kávou. Obyvatelé Vídně si velmi rychle oblíbili chuť a aroma tohoto nápoje. Tato „válečná kořist“ nejspíš stála za současnou tradicí přípravy legendární vídeňské kávy. Podobně tomu bylo i v tureckých táborech, které dobyli Sasové. Netrvalo totiž dlouho a v Drážďanech a v Lipsku se objevily první kavárny.